Sylvo, drž se!

Tvůj manžel dle mého názoru předvedl vrchol hulvátství. Něco jiného by bylo, kdyby se začal o holčiny trošku víc starat, pohlídal je, nakoupil, uklidil byt a pronesl při tom malou poznámku, že budeš mít konečně čas na sebe a na cvičení. I to by sice naštvalo, ale byl by v tom vidět jeho zájem na tom ti co nejvíc pomoct. Asi žádná žena není spokojená s kily navíc a snaží se je zase shodit.
Nicméně už tvoje poznámka o tom, že byl k tobě citově chladnější už ke konci těhotenství podle mě zavání spíš tím, že se teď jen vymlouvá. Vždyť přece už je to vaše druhé dítko, už jednou si s tebou prošel těhotenstvím a následnými pár kily navíc, tak nějak nechápu, proč by mu to zrovna teď začalo vadit.
Být na tvém místě, asi bych ho večer, až holčiny usnou, posadila hezky do křesla a pořádně bych to s ním probrala. Nevím jak ty, ale já na své drahé polovičce poznám, kdy mi říká pravdu a kdy se jen vymlouvá, ale asi ne každý muž je na tom jak ten můj, který prostě neumí lhát a když se o to pokusí, poznám to hned.
Máte spolu dvě krásné děti, proto bych nesoudila ukvapeně a napřed bych se pokusila z něj dostat skutečný důvod, proč se k tobě tak chová. A pokud bude trvat na tom tvém "nehubnutí", rovnou se ho zeptej, když mu to tak vadí, jestli ti s tím hodlá pomoct, ale něco za něco. On musí chodit domů dřív než "večer" nebo třeba o víkendu se holčinám víc věnovat, aby jsi prostě měla dostatek času pro sebe.
Ovšem pokud neprojeví vůbec zájem na tom ti pomáhat a skutečně se mu zdá jako nejlepší rozhodnutí opustit tě jen pár týdnu po porodu, nehádej se s ním a nech ho jít. Protože člověk s takovým přístupem si skutečně nezaslouží, aby jsi mu vychovávala dvě krásné dcerky. Rozhodně ho nikterak nepřemlouvej - nikdy by jsi se už na něj asi nemohla spolehnout, že s něčím podobným zase nepřijde.
Přeju ti hodně štěstí a na každý pád hodně pevné nervy.