Re: :o(

Safra Sylvie,
to jsou mi věci, že nestačím zírat. Tak on tu není od toho, aby nahrazoval jesle? A dětem by platil hlídání? Hele, co kdyby ti platil za hlídání dětí (24 hodin denně 7 dní v týdnu, pěkně podle sazby, kterou jste platili té paní na hlídání x 2 - děti jsou přeci dvě, ne?). Myslím, že bys měla po starostech - finančních i jiných :-)))
Ale vážně. Myslím, že teď je nejdůležitější, abys vzala ROZUM do hrsti. Rozum, nikoliv CIT. Verunka se bez táty obejde a Lada ho stejně skoro nezná. Neutápěj se v lítostech nad věcma, s kterejma nic nenaděláš - nepřemýšlej nad tím, jestli ho miluješ a jestli to bude pro Verunku těžký - to je luxus, který si teď nemůžeš dovolit.
Začni s věcmi, které tady radily holky - měj v pořádku doklady, i důkazy o tom, kolik peněz kam šlo, kolik vydělává (sorry, ale pochybuju, že mu soud sníží alimenty jen proto, že on chudák musí peníze investovat do budoucí firmy - penzionu). Zkus is najít nějakého právníka (určitě existují nějaké organizace, které BEZPLATNĚ poradí ženám v tvé situaci), a začni jednat. Rozmysli si, co potřebuješ nejdřív - nejspíš asi střechu nad hlavou - a řeš střechu nad hlavou (jestli prodáte penzion, nebo byt, nebo cokoliv jiného, abyste mohli mít oddělené bydlení). Až budeš mít střechu nad hlavou řeš další věci - třeba peníze, alimenty, péči o děti, rozvod atd. Neříkám, že to musí být v tomhle pořadí, to si musíš rozmyslet ty sama, ale myslím, že právě to oddělené bydlení by vám velmi prospělo.
Neutápěj se v lítostech a sebelítostech, teď potřebuješ energii na jiné věci. Zkus přemýšlení o citech "odložit" na dobu, kdy si to (lítost, city) budeš moct dovolit. Když se dostatečně přehlušíš přemýšlením o praktických problémech života, bude ti trochu líp. Hlavně - jsi moudrá ženská, máš přehled, takže uvidíš, že to zvládneš. Že vymyslíš řešení, že se časem vaše situace (tím myslím tvoje a tvých dětí) vyvrbí, že to nebude ve finále tak zlé, jak to vypadá teď (nezapomeň, že ženský jsou báječný na tvorbu "katastrofických scénářů" - a na katastrofické scénáře je vždycky čas).
Osobně bych řekla, že tě teď čeká velmi těžký rok, ale ženská (a máma obzvlášť) vydrží víc než člověk.

Tvůj muž - no přiznám se, že je to na mě dost silný kafe. Snad to raději ani nebudu komentovat. Ale taky se mi stalo jednou v životě, že jsem najednou koukala, vedle koho jsem to celá léta žila a že jsem ho vlastně vůbec neznala. Nejhorší pocit byl, že JÁ jsem se vlastně za to styděla. Za sebe. Přitom stydět by se měl on. No, to že on je takový nebo makový, to je jeho problém. S tebou to má společné jen to, že s tím musíš ještě pár měsíců nakládat - ale rozhodně nemusíš přistoupit na žádné jeho úlety.