Re: :o(

Karo, s tím hlídáním je to problém. V druhé polovině těhotenství manžel platil slečnu, abych měla chvíli klidu na účetnictví (fakt jsem byla tak ztahaná, že po večerech jsem to nezvládala) a připadalo mi to v pohodě. Byla jsem strašně ráad, že mám někoho, kdo ji vezme pořádně vyvenčit na prolejzačky, protože na to už jsem si opravdu netroufala. Jenže když důvod k hlídání pominul, najednou mi došlo, že Verunka ztratí svoji "tetu". Byla s ní ráda, dokonce ty první dny po porodu, když už jsem se zase dala dohromady a byla schopná brát Verunku i na dětská hřiště, tak stačilo říct: "Pojď, půjdeme na klouzačku." a Verunka už se radovala: "Teta psíde, teta, pudeme ven...". Víš, já teď najednou mám strach nechat děti hlídat "tetama", aby nakonec jejich život nebyl samé odchody a opuštění těmi, které mají rády. Navíc o Verunku nejde, ta už je velká a je kolektivní typ, takže tu bych do jeslí/školky frkla bez obav, ale Lada mi na to připadá maličká. Nehledě k jedné věci, která manželovi nedošla - teď jsme za hlídání platili tak tři tisíce měsíčně, spíš míň. Opravdu šlo o to jenom 2-3x týdně Verču vyvenčit. Kdyby si ji nechal hlídat tři dny v týdnu po dvanácti hodinách, okamžitě se cena vyšplhá k patnáctitisícům :o) Mít zajištěný takový příjem, kašlu na práci a hlídám děti manželovi za úplatu :o)))

Teda, s těma penězma - manžel mi samozřejmě nezakazuje nic koupit a mám přístup jak k firemním, tak soukromým účtům. Problém je, že když něco chci, tak zrovna "nejsou peníze". Což není výmluva, ale fakt. Vždycky se najde něco, co je potřeba zaplatit - například každý měsíc odvody za zaměstnance a výplaty zaměstnancům, vždycky když vidím celkovou sumu, tak se jenom "modlím", aby se někdo uráčil zaplatit, jinak naskakuje docela hustý penále :o(

S.