Tak na tohle pozor...

Právě jsem si vzpomněla, že už něco podobného zažila moje známá... Taky byla na mateřské, krátce po porodu a manžel dostal ten "výborný" nápad, začít se vyjadřovat k tomu, jak vypadá. Přesně jako ten tvůj i tenhle chodil od rána do večera sportovat a najednou mu asi přišlo, že doma nechce mít matku svého syna, ale jednu z těch náctiletých koček, které mají celý den na starost jenom to, aby dobře vypadaly.
Ta moje známá se trápila a snažila se čím dál víc, aby byla jak skvělá máma, tak neodolatelná ženská. Jenže jak se může ženská s dítětem a se starostí o domácnost rovnat výše popsaným princeznám? Dost těžko.
Pointa příběhu je, že ať se známá snažila jak chtěla, za pár týdnů moje máma jejího muže potkala v sousedním městě, jak se vede za ručičku s nějakou zmalovanou slečnou...

Těžko soudit tvého muže, nejlíp ho znáš ty (nebo bys měla znát), ale z rad typu "kup si něco hezkého" a "namaluj se" mi běhá mráz po zádech a nemůžu se zbavit pocitu, že v tomhle případě to opravdu nejsi ty, kdo měl se sebou něco dělat... Samozřejmě, že neříkám, abys na sebe přestala dbát!
Možná je to opravdu přepracovanost a únava. Když je člověk unavený, řekne kolikrát takové věci, že by se jeden divil a nikdy jindy by je neřekl a ani si to vlastně nemyslí. Těžko říct. Znám to a dá se to odpustit (to znám taky), i když to trvá dlouho.
Nebo je tvůj můž úžasný, bezchybný, dokonalý krasavec a narcis, kterému už nikdy nebudeš dost dobrá, protože už prostě nejsi ta kráska, kterou si vzal, ale především máma. Pokud tohle nedokáže ocenit a uvědomit si, je to vůl. Ale to víš nejlíp ty sama...
A jak už tady bylo řečeno: Teď si třeba ještě postavu upravíš v posilovně, ale co budeš dělat za deset, dvacet let? Nebo po přechodu? To jsou změny se kterýma se moc bojovat nedá. A láska přece není jenom o počtu svalů, ne?