Re: Držím pěsti

Sylvie, tak mi ukáplo pár slz. Jsem podruhé těhotná, snad ve třetím, kojila jsem a tak nevím. Milovaný
Hráškový Holčičce je 10 měsíců já mám strach. Jenže
ten je vstupem do Černýho vigvamu, a tak věřím.
Věřím, že to zvládnu, protože jak je vidět u Tebe,
tys toho příkladem. Věřím, že moje tělo
se dá do pořádku, (časem), po 1. porodu mi zůstalo
14 kilo, věřím, že manžel vyzraje a zvládne to taky,
věřím prostě a jedině, že Bůh při nás stojí a že nás
miluje, a tak mě při té víře ten strach opouští.
Dokážu si ¨představit, co tvůj muž dělá a nedělá,
mám doma taky chlapa, ale věř, že všechno zlý je pro
něco dobrý, i když někdy nevidíme pro co by to asi tak mohlo bejt, ale prostě je to tak. Kouzelná věta -
"I to přejde". V každém případě je nám naloženo pouze
tolik, kolik unesem. A máš holt "nevýhodu", že si silná, tak máš naloženo víc. HOlky ať jsou zdravý,
ty buď krásná uvnitř, ono to pak ven vyjde samo. A předpokládám, že už to venku je ;-). A moje
čistě soukromá rada - víš sama dobře, jestli s pánem
ztrácet svůj drahocenný čas či ne. Já sama jsem zastáncem toho, že můj čas je skutečně drahý.
S přáním "Ať jsou šťastny všechny bytosti" se loučím
a mám P.S. - "Jsem krásná." Každý ráno před zrcadlem to pravidelně od sebe slýchávám, už nějaký měsíc a světe div se, oni se už připojili i ostatní ;-).