Re: Ještě mě napadlo...

To mi moc osudové nepřijde... vždyť jsi byla v sedmém měsíci, to by mohl pochopit, že jsi unavená, přecitlivělá a nemáš chuť na milování... mohlo se ho to dotknout, mohlo ho to mrzet - ale že by byl až tak malicherný? Tohle by mohlo být osudové, kdyby to byla ta "poslední kapka". Tvému manželovi přece není dvacet, navíc už jedno dítě máte, tak by snad s určitými eventualitami mohl počítat.
A kromě toho, lidé se podle mne neberou proto, aby ten jeden neustále vyhovoval a ustupoval tomu druhému, oba partneři mají právo na to být někdy unavení, rozmrzelí, naštvaní... tys tu správně napsala, že jste se brali "v dobrém i ve zlém". Mě taky kolikrát manžel naštve, protože přijde domů, nají se a usne a já bych potřebovala hlídání, abych mohla dělat, ale překousnu to, protože je mi milejší, když je vyspaný a v pohodě, než nevyspalý a mrzutý. Konec konců už jsem si ho brala s tím, že spí déle a častěji než jezevec. :o)
Prostě mi to celé připadá nějak moc "hrr"... to, co ty píšeš, pořád ještě nejsou důvody k tomu, aby dospělý a myslící chlap opustil rodinu s dvouměsíčním miminkem!
Mimochodem, jak dlouho jste už spolu?