Re: Tak na tohle pozor...

Po přečtení příspěvku je mi dost smutno. Mám podobnou zkušenost. Velmi zaměstnaný chlap, co dobře vypadá (a on si čas na sport vždycky našel, na víkend s rodinou už naopak skoro nikdy)a druhé dítě, které jsme (jak jsem si myslela oba) plánovali a chtěli...a pak poznámky o mé figuře a tak...já hloupá jsem se sama tak snažila, že jsem se asi 14 dní po porodu(!) přihlásila do cvičení, a to jsem dávala bedlivě pozor, aby to bylo v úterý a čtvrtek, protože v pondělky, středy a pátky má muž trénink, tak aby ho to neomezovalo.
Přitom už z porodnice jsem šla prakticky s lavórem místo břicha, a sestřička,co mě přišla prohlédnout po porodu domů, se smála, že hledala jinou maminu, že ani jak po porodu nevypadám...ale poznámky přesně stejné, jako má muž SYlvie - že kdy se dám do pořádku, kdy budu vypadat jako člověk...pak ještě hrozná hádka o to, že zápasy jim přesunuli na ty moje úterky a čtvrtky (takže on sportoval každý den, já jsem si to měla "nějak zařídit" - vměstě bez babiček a jiných příbuzných, a k tomu poslouchat poznámky že jsem tlustá, nebo spíš neforemná, protože tlustá jsem nebyla , ale ty svaly fakt byly povolené...)Snažilajsem se seč to šlo, cvičila jsem tedy doma, zato usilovně, hájila se, že přece nemůžu mít postavu ve třiceti a po dvou dětech jako v šestnácti (prý : proč by ne?) a výsledek - samozřejmě to nebylo mou postavou a nic jsem nezmohla, ale, jak asi už tušíte - byla v tom milenka. Protože jsem měla rizikové těhotenství, zakázal mi doktor po celou dobu jakékoli milostné aktivity. Muž napřed naříkal, pak jsem si myslela že si zvykl, a - vidíte-nezvykl. Po porodu hrozilo, že by se měl ke mě vrátit, pro odpírání si sexu už nebyl důvod, a on nevěděl, jak z toho ven, tak se vymlouval na mou postavu...Protože to, co mi říkal i jak se choval je s mužem Sylvie jak přes kopírák, dost se bojím, že by to mohlo být něco takového.

Sylvie, promluv s ním, co se děje, protože něco se určitě děje, a tvoje chyba to není, ani tvá snaha dělat ze sebe něco, co nejsi, nic zezachrání. Musí se k tomu nějak postavit, nejde jen o vás dva, ale ty děti mají právo na rodinu, a když už jste je přivedli na svět, tak nezbývá, než se chovat zodpovědně. Jsi na něj, jako jsem byla já, moc hodná a tolerantní, a je čas přestat. Držím ti palce. U nás z toho byla obrovská krize, která trval mnoho měsíců, nakonec jsme spolu zůstali, ale bolí to pořád. Přeju moc štěstíčka.