Střecha nad hlavou

Sylvie, nevím jestli si to ještě přečteš, než pojedete na chatu, ale u nás se to srovnalo mimo jiné taky kvůli tomu že jsem se uklidnila, přestala šílet a brečet a rozmyslela jsem si následující:
1.) když chce jít, ať jde - ale ON, ne já s dítětem
2.) byt je můj, já se starám o JEHO dítě
3.) bude NÁS oba živit, protože lepší plat než on mít nebudu
4.) kompletně se o nás postará po finanční stránce, abychom netrpěli nedostatkem, protože JÁ nezavinila to že ON chce odejít

Když jsem si tohle rozmyslela, začala jsem být fakt v pohodě a jakmile začal mít zase nějaké řeči, okamžitě jsem mu tenhle seznam předhodila.

Mimochodem, tady na Rodině vyšel před pár měsíci článek o právních aspektech rozvodu, zkus se na to podívat, je tam např. mimo jiné i to, že manželství s malými dětmi nerozvede žádný soud pokud tam není nějaký opravdu velmi velmi závažný důvod a pokud manželé nežijou alespoň půl roku odloučeně. Jsou tam i další zajímavé věci.

Taky jsem si vyzkoušela že odloučení to nevyřeší, ani nepomůže věci promyslet. Když jsem se vrátila po 14 dnech od rodičů úplně vyřízená, protože mi nepomohli s Davčou, byla krize ještě horší než když jsem odjížděla.

Věřím, že to zvládneš, ať už to dopadne jak chce. Ty musíš být silná a všechno vydržet kvůli holčičkám a určitě Ti všechno vynahradí.