Re: :o(

Sylvie, tady je každá rada drahá, co ti říct...snad jen to, že je možné, že tvůj muž s věkem dozraje a uvědomí si, co jsou ty pravé hodnoty...jen jestli ale budeš ty chtít na to čekat. Možná je dobře, že se to stalo, když jsou děti ještě malé, máš trochu větší šanci najít si někoho, kdo si tě bude vážit jak si zasloužíš a vytvořit s ním normální rodinu...to s dětmi v pubertě už je horší, hůř si zvykají na naového partnera. Představ si, že spolu žijete takto nerovnoměrně (mě to tak připadá - ty obstaráváš domácnost, dvě děti, rodíš, děláš účetnictví, a on - má v hlavě jen posilovnu a svou práci)třeba ještě deset let, a on ti pak řekne to samé - tak to raději hned.
Jsem z toho dost smutná a překvapená - z těch tvých povídání to vypadalo, že vám to klape, i když samozřejmě nic není ideální... Ale o posilovně se toho u vás už napovídalo hodně, hned jsem si všimla, že tyto hodnoty vyznáváte, nebo teda spíš on...U nás to bylo podobné, a já jsme dělal tu chybu co ty, že i když mi to moc nesedlo, taky jsem se občas nutila do aktivit, co i zas tak moc neseděly...a to se pak vymstí.

Promiň, že se zeptám - vy jste to druhé dítě neplánovali? A jak reagoval na to, že jsi těhotná? Jedno jste přece už měli, tak mohl vědět, že mít dítě je nepohodlné, že je okolo toho spousta páce a něco si občas člověk musí odpustit? Jak se ti vlastně obětoval? Mám kamarádku, co má pět dětí, měla 3 a pak si našla druhého muže, a doslova ho ukecala na další dítě. Byly z toho dvojčata, navíc jedno je trochu opožděné, ve čtyřech letech nemluví a má epilepsii. Protože její muž je vlasně nechtěl, tak jí s ničím nepomáhá, a ona sama se snaží to zvládnout vlastníma silama, protože mu to prý, když ho přemlovala, slíbila. Mě je to divné, podle mě jak na to mít dítě jednou přistoupil, měl by to mít i s chlupama, no ale mužští jsou, jak vidět, takoví.

Zatím se snaž být v klidu, vím, že to nejde, ale třeba se situace vyvine líp, je to přece jenom dost nové a žádný z vás asi ještě nemá jasno. Lidi dělají hlouposti, a pak se je třeba snaží napravit. Já a můj muž jsme tři roky žili od sebe, a pak jsme se k sobě vrátili. On se změnil, poznal, že mu rodina chybí, a že ty jeho koníčky taky nebude moct dělat do důchodu, a je to o moc lepší. Taky se to může znova kdykoliv zvrtnout, ale už jsme se oba poučili (snad) a když máme ty děti a navzájem se máme rádi, tak se problémy snažíme řešit jinak než odchodem jednoho z nás. Uvidíš, jak to bude u vás, říká se, že žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvařila, a i když u vás se z ní zatím dost kouří, ještě to nevidím jako úplně ztracené.

A ještě mi promiň otázku na závěr - k nové partnerce se veřejně nepřiznal, ale už vyhlašoval, že si ji najde...já bych spíš myslela, že už ji má,protože jinak by neměl důvod tyto věci zatím doma u tebe ventilovat...však brzo uvidíš. Drž se, moc na tebe myslím, uvidíš, že se všechno časem zlepší.