Re: :o(

Sylvi, teď jsi rozbrečela i mě....
Víš, zajímalo by mě, co vlastně tvůj manžel cítí k vašim dětem. Někdy s nimi nemusí být pořád, ale podle maličkostí člověk pozná, jak je na tom. Já s partnerem nebydlím, ale když jde do tuhého, nikdy mě nezradil. A když jsou ti dva spolu, je vidět, že má mrně strašně moc rád a udělá pro ni cokoliv. Taky jsem nikdy nepoznala to, co ty - že mi chlap řekne, ať zhubnu atd. Je to ale tím, že žiju jinak - postavu mám pořád stejnou a hlavně se snažím o to, aby k nám nepřišel nějaký stereotyp a abych vypadala pořád "normálně". Je to samozřejmě jinak, než kdybychom spolu měli denně bydlet. Ale i když jsem byla vdaná, s touto částí ve vztahu jsem problémy neměla.
Tvůj manžel je nejspíš už rozhodnutý a tobě asi nezbývá nic jiného, než jeho rozhodnutí akceptovat s tím, že se budeš snažit, aby to pro obě strany, ale hlavně pro děti, dopadlo tak, aby nikdo příliš netrpěl. Tato situace je hrozná, už jen proto, že máte malé miminko. Tvůj muž podle mě je arogantní a sobecký a tebe si vůbec nezaslouží. Nemůžu ti nijak pomoct, je mi to líto. Přeji alespoň sílu, štěstí a zdraví.

A nenech se jen tak z bytu vystrnadit! Ani se nenech jinak ošidit.