Re: Jak to bylo doopravdy 1 + 2 - od Kateřiny

Milý Sosane, domnívala jsem se, že otázky víry Vás nezajímají. Docela mne potěšila Vaše vytrvalost a touha si tyto věci ujasnit. Jste mi tím hodně sympatický.
Nechtěla jsem Vám svou víru vnucovat a proto jsem se jí v odpovědi pokusila co nejvíce vyhnout. Teď to tedy (n Vaši žádost) rozbalím:
Ano, někdy se kolem mne dějí tzv. nadpřirozené věci, přesně takové, které se dost těžko popisují. Daly by se nazvat náhodami, náhlými vnuknutími, štěstím nebo také biblickými výrazy jako proroctví nebo uzdravení nebo andělská ochrana. Někdy se takových věcí děje více, někdy méně. Někdy na ně čekám, prosím o ně na kolenou a nic. A jindy mne překvapí když třeba myju večer nádobí. Často o jejich "pravosti" pochybuji a většinou čekám "až jak to dopadne" a teprve zpětně si řeknu, aha tak to asi bylo proroctví nebo to jsem se nějak přeslechla. V několika málo případech jsem si ale byla jistá hned od samého začátku - a tyhle případy se také všechny do jednoho staly tak jak jsem čekala nebo prosila.
Když jsme přemýšleli o Jirkovi, čekali jsme na tyto nedpřirozené věci a ono dlouho nic - jen jsme nějak vnitřně "vědeli" (manžel a já), že si před tím, než nám děťátko nabidnou musíme koupit auto a udělat řidičák. V ten den, ve kterém jsme složili zkoušky a seděli v našem novém ojetém autě, nám telefonovali z Magistrátu a dítě nabídli...Večer jsem pak skutecně vnitřním zrakem viděla ty vlny lásky. Toto viděni nemohu nikomu dokázat a myslím, že by ho neviděl ani nikdo kdo by v tu chvíli šel vedle mne, ale Boží láska k tomuto ubohému tvorečkovi je snad zřejmá - dostal se ven z ústavu, naučil se mluvit a jiným věcem a dokonce, když jsme už byli vyřízeni my, ujala se ho babička s cílem a vizí (kterou sama pro sebe přijala ve svých modlitbách, tedy nevím přesně jak) pokračovat. Všechno šlo hladce - vzali ho do MŠ Radost a dostal hned dva osobní asistenty (jednoho do MS a druhého dostala babička)- kdo už scháněl osobního asistenta ví jak je složité ho skutečně dostat a skutečnost, že měl Jirka svého času dva, by jistě komentoval jako "zazrak". Spousta lidí by to s ním už dávno vzdala (to dosvědčují i reakce čtenářů), ale on je pořád v rodinném a vstřicném prostředí. A to jsem se ani nerozepsala o tom, jak se za něj přijel modlit člověk až z Kišiněva, o tom, že si ho několik žen zamilovalo a občas si ho půjčí na hezký víkend, atd. To všechno mne stále ujišťuje o tom, že má Bůh Jirku velice rád.
Ale opusťme Jirku. Bůh je. Skutečně existuje. Nepoznala jsem to jenom já, ale hodně lidí ze všech koutů světa, vzdělaných i nevzdělaných, mužů i žen. Každý ho vidí trochu jinak, každý mu trochu jinak slouží, atd. ale všichni se shodneme na tom, že to ON stvořil svět, to ON na světe stanovil zákony a to ON do světa stále zasahuje. Vždyť jinak by se lidé navzájem požrali už dávno. Mám opravdu mnoho osobních zážitku a zkušeností, které potvrzují jeho existenci přinejmenším mně. Například ke mně Bůh jednou poslal anděla, který mne v pravou chvíli a na pravém místě zastavil a otočil (jela jsem na výlet stopem) a poslal na ten pravý vlak (zeptal se mne kam jedu, pak řekl, abych stopem nejezdila a řekl mi ze kterého nádraží a v kolik mi jede vlak (jmenoval asi tři nejbližší spoje, i dobu ve které z nich byl přestup i dobu jejich příjezdu do místa určení...). Byla jsem dost naštvaná. Nejdřív jsem byla dost naštvaná a pak teprve jsem si uvědomila: "To je zázrak." - o několik let později jsem si vzala muže, s kterým jsem se tam setkala. (Jsme spolu už dvanáctý rok a máme se moc hezky.)
Nemám problém se o všechny tyto zážitky s vámi rozdělit, ale uvědomuji si, že Vás to vlastně nezajímá. Vy potřebujete své vlastní a osobní zkušenosti v této oblasti. Vypněte někdy večer TV,PC, apod. a oslovte HO, třeba jen : "Jestli jsi, dokaž mi to." Zapomeňte při tom na lidi, na to, co který křesťan udělal špatně a nebo co neudělal. Tady nejde o lidi, ale o NĚJ.
Ve svém hledání boha před patnácti lety, jsem prostudovala take veškerou možnou literaturu, kterou jsem tehdy v knihovnách našla. Od buddhismu přes taoismus, konfucionismus až ke křesťanství. Křesťanství mi přišlo dost plytké, ale pak jsem si zamilovala Bibli. Našla jsem její hloubky - promlouvala ke mně náhle jinak. Bylo to úžasné období hledání a nalézání. Vzpomínám na ně jako na krásně prožité dětství, protože v té době si mne Bůh pěstoval a choval. Později jak víte nebyly všechny situace, do kterých mne víra dostala snadné.
Existuje samozřejmě i mnoho knich popisující zkušenosti víry (to za mého hledání nebylo)- např. nakladatelství Návrat domů, Karmelitánské nakladatelství aj.

Prostě hledejte - kdo hledá najde.

Kateřina

P.S. určitě by Vám lépe odpověděl nějaký odborník - teolog - kněz - kazatel. Porozhlédněte se ve Vašem okolí, takoví lidé budou jen potěšeni možností odpovídat na Vaše dotazy. Vůbec není hloupé za nimi přijít a nesouhlasit s nimi, vůbec není hloupé na ně vychrlit všechny pochybnosti a všechna proti.