"pravda", "realita" atd.

Zajimavou teorii maji lingviste Sapir a Whorf - podle nich je vnimani sveta velmi ovlivneno jazykem, kterym clovek mluvi (a samzrejme tez kulturou, ve ktere vyrusta). Pokud vyrustaji napr. ve stejnem meste ve stejne ulici sousedi z jinych kultur, zije kazdy z nich ne ve stejne realite nazvane jinak, ale primo v jine realite, protoze proste to, co vidi, jinak vnima a dava si to do jinych souvislosti. Ono se to dost tezko vysvetluje (koneckoncu i dokazuje, protoze holt kazdy zije v te sve realite), ale myslim, ze na tom neco je.
Treba uz jen to, kdyz si clovek vezme jak jsou zvirata oznacovana jako domaci, uzitkova, divoka, skudci... a podle toho se k nim pak chova, takove je bere. I kdyz treba jede do ciziny, tak mu prijde divne jist psa, protoze pes je prece domaci kamarad, i kdyz ten konkretni pes ktereho mu servirujou vyrostl v podminkach horsich nez bezne ceske prase. Jenze diky zazite vychove, kluture, spolecnosti v tom samem objektu vidi jeden clovek potencialniho kamarada a druhy clovek potencialni veceri.
Dalo by se rict, ze tohle je jeste velmi abstraktni - pojmy jako uzitek, vztah, pratelstvi... ale ono se to tyka i dost konkretnich jevu, treba barev. Je prekvapive mnoho jazyku, ktere maji jen jedno slovo pro modrou i zelenou; proste je to pro jejich chapani ne tak vyrazny rozdil. (Pokud to opravdu potrebuji odlisit, reknou treba "to je modre/zelene jako trava; to je modre/zelene jako nebe".) A pritom podle vyzkumu nam oci opravdu vsem funguji na stejnem principu.

Takze tam, kde ja vidim uplne jinou barvu, vidi nekdo jiny barvu velmi podobnou; tam, kde ja vidim kamarada, vidi nekdo jiny veceri... a tam, kde vidim nahodneho chodce nebo vubec nic, vidi nekdo jiny treba andela. Proc ne?