Re: Další kousek Jirkova příběhu

Já bych tuto dikusi nevyhrocoval na problém existence/neexistence boha. Ono je těžké se na toto téma bavit, když si pod tímto pojmem každý představuje něco jiného. Podle toho, co si pod tím kdo představí, pak lze tvrdit, že to buď existuje, neexistuje nebo to prostě nevíme. Existuje velmi mnoho pojmů, jejichž obsah je nedokozatelný a zároveň nevyvratitelný. Na každém z nich lze vystavět logickou konstrukci, kterou nelze vyvrátit. Ono je to vlastně i obsahem slova víra. Vždyť věřit neznamená nic jiného než pokládat za pravdu něco, o čem se nemůžeme přesvědčit, že je to pravda. Kdyby se o tom člověk mohl přesvědčit, ohmatat si nějaký důkaz, tak by to už nebyla víra ale jen vědění.

Mě ale vadí, když někdo něco tak intimního, abstraktního, křehkého a neurčitého, jako je více-méně fiktivní vztah k nějaké neosobní duchovní autoritě (bohu, absolutnu, jsoucnu...) staví do roviny běžných materiálních věmů. Prostě přístup typu: šel jsem tuhle po ulici a potkal anděla a ten mi přeřikal jízdní řád. Pak takhle jednou odpoledne přišel k babičce bůh a povídá, že si má vzít Jirku k sobě. Tady se hovoří o normálních smyslových vjemech. Tedy buď se kolem Kateřiny dějí opravdu mimořádné věci, nebo si Kateřina prostě vymýšlí či spíš si díky své silné víře vsugerovala pokřivené vnímání světa a je kdesi na hranici potřebnosti psychiatrické léčby. To už není o nějaké životní filozofii.