Re: spoje - jak to bylo doopravdy 3

Já zas většinou volám Eurotel asistent. A vidíte, Kateřině se zjevil anděl a přeříkal jí jízdní řád. Všichni si to tady přečtou a nikomu na tom nepřijde nic divnýho. Já teda nevím jak vy, ale pod pojmem anděl si představím kudrnatáho prdeláčka s křídlama - asi tak jako byl vyobrazený v pohádce Hrátky s čertem. A tomu se mi nechce věřit, že by se Kateřině v reálu zjevil. Takže to bude nejsíš normální člověk, co šel kolem a šťastnou náhodou rozmluvil Kateřině autostop a poradil vlakové spojení. A Kateřina o tom napsala, že potkala anděla.
Nebo mě napadá ještě možnost, že tam fyzicky nikdo nebyl, Kateřina měla vidění jako v případě Jirky koupajícího se na vlnách boží lásky - tedy jakési denní snění a ten jízdní řád slyšela jen ve své hlavě jako součást toho snění. To se mi zdá dost nepravděpodobné, aby někdo ve snu obdržel tak konkrétní informace jako jízdní řád. A nebo se odehrálo něco úplně jiného, ale to teda fakt nevím, co.
Připustíme-li možnost, že anděl byl po fyzické stránce normální kolemjdoucí a ta jeho andělskost spočívala jen ve šťastné náhodě - že zrovna Kateřině vhodně poradil, tak OK, tu šťastnou náhodu můžeme považovat za zásah vyšší moci. Ale pokud to Kateřina napíše tak, jak to napsala, je to velmi zavádějící. A pokud v jejím okolí takhle mluví všichni (to je ta komunita, o které mluvím), vznikne snadno dojem, že se to tady všude okolo hemží anděly, zjeveními, zázraky a jenom já (a vlastně každý - když se nad tím upřimně zamyslí) měl jen tu smůlu, že žádného anděla neviděl.
Ještě vysvětlení k té komunitě, nad kterou se tady někdo pohoršoval - co tím myslím - a jak zvnikají specificky praštěné názory. Vemte si třeba Sri-Mataji. Jestli jste někdo absolvoval její sedánek, tak tam si všichni dávají dlaně nad hlavu aby cítili, jak jim z hlavy vane chladný vánek. Po chvíli vás tak zblbnou, že si to fakt budete myslet. Nebo seminář Modré Alfy (nic proti němu), ale tam zas po průpravě jednoho dopoledne si všichni účastníci kursu hrají na léčitele a se zavřenýma očima si dlaněmi vzájemně diagnostikují nemoci. Přestože nikdo necítí nic moc konkrétního, každý vyslovený pocit se v tu chvíli stává jasnou diagnózou a vziká dojem, jak je to jednoduché a že jsme vlastně všichni léčitelé. Korunou byla asi přednáška společnosti Nová Akropolis - kde zcela vážně dvě hodiny přednášeli o trpaslících a seriózní publikum jim napjatě naslouchalo. Věřte mi, že kdybyste tam seděli, také byste na tu chvíli věřili na trpaslíky. Odtud pramení moje kritika Kateřiny, kdy se snažím dopátrat, co se vlastně stalo. Chci oddělit spolehlivě pozorovatelnou realitu od toho, čemu pouze věřím, že se to stalo, ale co se možná taky vůbec nestalo, protože to už spadá do oblasti nepozorovatelného, nepopsatelného, nepochopitelného... Netvrdím, že je nutně špatně tomu věřit, třeba to tak doopravdy je. Jen se mi nezdá správné stavět klíčová rozhodnutí na vodě.