Re: hmmm

Albeko, to je vazne hrozne. Ale fakt deti si to snad nastesti nepamatuji. Ja jsem byla v nemocnici se zapalem plic asi ve dvou nebo trech letech a rodice za mnou vubec nepousteli. A pry jsem je po par dnech vubec nepoznala, mela jsem zachvaty, kdyz mi doma chteli sundat backurky, znamenalo to jit do postele. Navic v te dobe jsem uz v pohode jedla, pila sama, sama se oblekala, proste normalni dite a oni tam ze mne udelali uplne mimino, proste jsem byla po te navsteve uplne jina, opozdena, a jak jsi psala, ze vypadal jako zviratko, tak takhle nejak si to predstavuju, ze to bylo u mne. Take si vybavuju, jak jsem lezela ve 12 letech v nemocnici na detskem a brali mi usni a nosni mandle a porad si pamatuju, jak moc tam ty male deti plakaly a nikdo za nimi nesel. Na pokoji nas bylo asi 12..A ten pristup po operaci byl take sileny, rodice za mnou nesmeli nekolik dni, a to jsem lezela na normalnim pokoji, tak aspon chodili pod okno a mavali jsme si. Ja nemohla jist, ten krk mne po operaci bolel a fakt jakekoli polknuti strasne bolelo (pry male deti do 5 let to snasi v pohode, ale mne to delali ve 12 a bylo to fakt sileny). A k jidlu mi davali piskoty a ja vubec nejedla, proste to neslo. Tak mi vyhrozovali kapackami, nechapu, proc mi nedali treba pudink nebo proste neco vice jedleho nez detske piskoty. A samozrejme jak za mnou rodice nemohli, telefonovat jsem nesmela, no ja vlastne skoro nemluvila po te operaci, tak si dodnes vybavuju tu silenou bezmoc, kdy jsem se proste nedovolala pomoci, nikdo se se mnou nebavil, prece mi bylo teprve 12...Proste zkusenost silena, bylo to v roce 1989 na jare jeste pred revoluci, v jedne prazske fakultni nemocnici. No samozrejme uz je vse davno zapomenuto, jen si pamatuju, jak jsem rodicum pak vycitala jednak to, ze mne na tu bolest nepripravili, a jednak ze mne tam nechali. Jenze oni se pry snazili, ale nikdo se s nimi nebavil.