Re: Milenka

Mili,

ještě jsem Ti chtěla říct, že pokud máš takové stavy, jako jsi popisovala, možná by Ti mohlo pomoct obrátit se na nějakého psychologa.

Já jsem před časem řešila záležitost sice vážnou, ale zdaleka ne tak závažnou, jako Ty, a měla jsem pocit, že už nemůžu dál, plakala jsem, zdálo se mi, že nic nemá cenu, děsila jsem se budoucnosti, že to prostě nezvládnu. V tomhle stavu jsem zavolala na krizovou linku důvěry, tam mne s pochopením vyslechli, sjednala jsem si schůzku s jejich psycholožkou a ta mne pak odkázala na jinou psycholožku. K té jsem pak chodila asi půl roku a opravdu hodně mi to pomohlo, hlavně možnost vypovídat svoje strachy a obavy "cizímu" člověku s odstupem a nadhledem. Měla jsem pocit, že kdybych o tom vyprávěla někomu z rodiny nebo kamarádům, jen bych tu svoji depresi přenesla na ně a bála jsem se, že by to se mnou tak dlouho nevydrželi, že bych je tím neúměrně zatížila (protože mi trvalo hodně dlouho ze všeho se vypovídat). To mne napadlo, když jsi mluvila o tom, jak to nese Tvůj manžel, že by i jemu mohlo pomoci, kdyby Ti část Tvého břemene pomohl nést ještě někdo další.

Vím, že holky věřilky tady na Rodině jsou obrovská pomoc a myslím, že je úžasné, že Ty s nimi o tom dokážeš komunikovat. Ten psycholog by možná mohl pro Tebe být další pomocnou rukou, která by Ti pomohla zmobilizovat v sobě tu úžasnou vnitřní sílu, kterou z Tebe cítím, a aby pro Tebe život přestal být tak nesnesitelný, jako je právě teď. Moc Ti přeju, aby se Ti ulevilo.