Re: Mili

Milá Mili,moc děkuji,že sis přečetla i můj příběh,který jsem tu dnes zveřejnula.Nedá mi to,abych ho nedoplnila do současnosti.
Mili,ona moje sestřička,kterou se tehdy naše maminka rozhodla nám pořídit,po té předchozí,co bohužel asi musela odejít z tohoto světa,momentálně ve svých 30letech čeká co nevidět svoje první děťátko,a my se všichni v rodině už nemůžeme dočkat.A právě proto se mi,i naší mamince v těchto dnech vrací zpátky vzpomínky,které předcházeli jejímu zplození.Nedávno jsme se o tom znovu po letech s mamkou bavily,ještě i ted je to pro ni těžké,to mi věř.Ale dospěly jsme k názoru,že by vlastně tohle logicky vůbec nebylo,kdyby,rozumíš mi.Něco asi muselo odejít,aby přišlo jiné.Když se dívám na svoji milou a veselou sestu,jen těžko si vybavuju,že stačilo jen málo,aby se naše maminka tenkrát myšlenky na další dítě v tom hlubokém zklamání a následně i zkratu už definitivně vzdala,a ona by tady s námi ted vlastně nebyla.
Přeběhne mi mráz po zádech,a děkuju mamce,že se prostě i přes tu hlubokou bolest rozhodla zkusit ještě další dítě.A my máme s bratrem báječnou sestru!Mamka dneska říká,že ani sama neví,jak to vlastně dokázala,ale že si prostě řekla,že to udělá kvůli nám dětem,protože i když to na nás nebylo tak vidět,tak ale to trauma jsme prožívali společně s ní a tátou.
Také se tam objevily situace,kdy mamka koukala na tátu a on na ni,ve snaze najít viníka,ale ten mezi nimi samozřejmě nebyl.Moc dobře si to pamatuju.
A nejvíc si ještě jako 6-7letá pamatuju jakou jsem měla nesmírnou radost,když nám maminka oznámila,že nám přinese zase miminko,a já ji pak hladila bříško a svojí dětskou hlavičkou utěšovala,že tohle miminko už určitě bude žít.Po letech mi pak řekla,že jsem ji tím dodávala víru,že to má cenu zkusit znovu.
Sestra je o 7let mladší a já se pak hodně a ráda podílela s mamkou na péči o ní.
Jsme mamce hluboce vděční,že nám tehdy dala dalšího sourozence,protože nikdo jiný by to udělat nemohl.Nejsme s bratrem jednak sami,a jednak přišlo něco,co zažehnalo ty černé mraky vzniklé náhlou smrtí naší první sestřičky.Nezapomněli jsme na ní dodnes,kytičku dáváme stále,i sestra,která ji nikdy neviděla.
Milá Mili,je to na Tobě,jak se časem rozhodneš se svou bolestí vyrovnat,ale tuhle variantu prosím hned nezavrhuj.
Prosím Tě o to z pozice dávného dítěte,jemuž se toto v rodině též přihodilo.
Já vím,ted je na to ještě příliš brzy,rána je čerstvá,nech tomu čas,ale nezavrhni to.
Je to jedna z otestovaných variant řešení,která ač se Ti to ted vůbec nezdá,pomáhá.
Držím Ti pěstičky a vydrž,život je někdy PES!
Jsi silná žena a Ty to DOKÁŽEŠ!
Lenka