Re: O přístupu

Píšu v rychlosti, právě odjíždím z dosahu internetu.. Podrobněji mé minulé příspěvky..Zjistila jsem, že z pozice obyčejné sestry nemám šanci situaci změnit, nemůžu ovlivnit své kolegyně, aby jednaly s pacienty (rodiči) jako s partnery ani nemůžu ovlivnit přístup vedení, prostě mé argumenty smetou se stolu a berou to jako drzost a neuposlechnutí pokynů.
Je podle mě jen jediná cesta, cesta stížnosti na podmínky, ve kterých musí rodič a dítě být s odvoláním na Chartu práv dítěte. Bohužel,tam , kde je situace stále špatná, zřejmě vedení kliniky (přednosta, primář, vrchní sestra, příp. staniční sestra nebo vedoucí lékař oddělení), nebo celé vedení nemocnice, nemá zájem ji měnit. V takovém případě možná pomáhá stížnost na vedení nemocnice, ovšem pravděpodobně bude smetena se stolu s odůvodněním, že nejsou finance na vytvoření podmínek. Pouze, pokud se stížností sejde víc,snad je šance, že se situace bude řešit.Určitě by pomohla další medializace problému. V mnoha nemocnicích došlo během posledních let ke zlepšení, např. pouhou změnou vedení, která nemusela ani být vynucená, stačí, že někdo, kdo to brzdí, odejde do důchodu. Myslím, že o problému se ví, pokud by nemocnice měly více financí, lépe by se řešil. jak jsem psala, rodiče jsou velkou pomocí, ale i přítěží personálu, ale dítě je jednoznačně potřebuje.
Na závěr - abychom se každá znovu nemusela potýkat s tím, že nás pošlou od dítěte domů, musí být rozšířeným zvykem, že rodič prostě v nemocnici je. Mám podezření, že důvodem mlžení o tom, jestli místo bude nebo ne, je to, že třeba oddělení má pouze několik lůžek pro matky na daleko větší počet dětských pacientů.Proto dochází k odmítání. Obvykle pokud vytrváte a strávíte noc (nebo i více) na židli, některá sestra nakonec začne hledat cestu, jak lůžko pro Vás najít. Někdy se bohužel stane, že prostě lůžko není.

V případě Mili nepochybně došlo k neadekvátnímu a neempatickému přístupu, je mi to líto, ale bojím se, že jediná, kdo tohle může řešit, je Mili a to jí nedoporučuju (znovu jitřit bolest).My ostatní si stěžovat můžeme, až k tomu budeme mít vlastní důvod a pak bychom to měly udělat adresně a co nejpodrobněji. Obvinění o tom, že jsem byla obecně nespokojená s péčí na oddělení k ničemu nevede. Je potřeba uvést jména. Ale moc prosím, ověřte si jméno dotazem přímo u příslušné sestry, cedulky na nástěnce nebo dveřích často nejsou aktuální (ranní /odpolední směna) a mohly byste někoho opravdu vážně poškodit. Adresné stížnosti se řeší osobním postihem.
Do právnické stránky věci, jak je etický kodex skutečně závazný, nevidím.