Re: Mili

Milá Mili,se slzami v očích jsem ted dočetla váš příběh,a vybavil se mi listopad a prosinec,kdy jsem sem tam mrkla k vám do diskuze Věřilek,a byla i jednou z Těch kteří pak i zaznamenali,tu hrůzu,jenž Tě postihla a zareagovali,možná si vzpomeneš.Jsem sice nevěřící v kostele,ale mám jako každý svoji víru,svého vnitřního Boha.
Mili,jsi neskutečně obdivuhodná žena,já vím,ono se to píše,ale Ty vlastně ..i musíš,nemáš jinou volbu.Bohužel.
Ctěla bych se též svěřit se svou zkušeností.Mili,pocházím ze tří sourozenců,ale můj třetí sourozenec je vlastně už 4.dítě mojí mamky.Všichni tu i z časti oprávněně kritizujete nedostatky našeho zdravotnictví,je mi moc líto,že to platí ještě i ted.Tenkrát v roce 1975 dostala moje tehdy 5měsíční sestřička po předchozím"důkladném"lék.vyšetření tkzv.očkovací trojkombinaci,no a do třech dnů.....byla mrtvá!Zemřela nám doma,po proplakané noci,viděla jsem ji ještě mrtvou,doma.Byla jsem tehdy 6leté dítě a dodnes jsem nezapomněla na ten příšerný ŠOK v naší rodině.
Předcházela tomu prořvaná noc sestřičky,a 2xpřivolaná lék.pohotovost,která Nic na malé nenašla!!!!No a brzy ráno pravděp.zemřela.Pamatuju si ten děs kdy táta okamžitě volal po třetí pohotovost,kdy přijel ten samý lékař,který se najednou "probral a chtěl konečně něco dělat" a jakoby neviděl,že je mrtvá.Jen stál a zíral a nevěděl,co říct!Na to,kdy vyšlo najevo,že předcházející 2návštěvy byl opilý a ted už přijel střízlivý!Na to jak se nám na místě přiznal,a jak mu táta dal v afektu facku,za naši mrtvou sestřičku!
Bylo bohužel 6.2. venku kila sněhu,hrozná noční vánice,naši žili tehdy na vesničce,bez auta,sousedi daleko.A lékaři důvěřovali!
Když pak vyšlo najevo,že onen lékař byl vlastně stomatolog,který zaskočil za pediatra,ketrý prý zrovna někam odešel,tátu museli držet,aby mu v zoufalství nerozbil hubu!Pamatuju si,jak se o mě a o bratra mamka nebyla schopná starat,a jak jsem nechápala,kde je najednou naše miminko?Ajak jsem se pokoušela marně moji maminku utěšit,a jak jsem z toho byla sama ve svých 6letech zoufalá.
Maminka pak asi jakýmsi zázrakem po oné události/to si říkám dneska/po půl roce znovu otěhotněla,a narodila se nám opět sestřička.Mamča o ni někdy až přehnaně pečovala,ale my s bráchou už věděli proč,pamatovali jsme si.Sestra bývávala jako malá i dost nemocná,ale je a my jsme s bratrem velmi rádi,že to maminka ještě tehdy "riskla".A jsme ji za to doslova vděčni.Na naši mrtvou sestřičku jsme smaozř.nezapomněli,ale naše nová sestřička zase vrátila světlo úsměvu do naší rodiny,a vrací do dneška i když už je jí právě 30let.
Mili,prosím nevzdávej naději na další život,a možná i dítě....
Děti Ti možná také poděkují,jako my naší mamince.
Opatruj se a vydrž.
Hodně sil posílá
lenka