Pro Bejlis
Ahojky Bejlis,
ani já se neobracím k Bohu, ale musím se přiznat, že na jednu stranu Mili její víru závidím, jestli se to tak dá říci ... Já bych její situaci nezvládla tak jako ona, položilo by mne to, dostalo až na dno a nevím, jestli bych se ještě někdy od toho dna dokázala odrazit, nechci si to ani představit ....
S narozením dcery jsem poznala novou dimenzi lásky, nemyslím si, že se dá přirovnat k lásce k mému manželovi, rodičům, nebo blízkým, je to úplně něco jiného. Stejně tak se s jejím narozením narodil také strach - nepopsatelný, jiný, než jsem kdy cítila o někoho, koho miluji, bát se o své dítě není horší, než se bát o své rodiče, je to jiné - alespoň já to tak cítím.
Nevím, jestli Mili rozumím, ale věřím, že lásku k Milence nelze srovnat s láskou, kterou cítí k Bohu.
Já jsem si to přeložila jednoduše a prostě a třeba to pomůže i Tobě pochopit její oddanost a lásku k Bohu.
Představ si kouzelné zrcadlo, skrze které se díváš na své děti a láska, kterou k ním cítíš se odrazem v tom zrcadle dvojnásobí a dokáže Tvou lásku "zviditelnit", takže i když jí pokaždé nedáváš najevo svým objetím, nebo nevyslovíš "mám tě ráda", ten na koho se v odraze kouzelného zrcadla díváš cítí a vidí, jak moc ho miluješ a tvou lásku přijímá dvakrát více, než jí dokážeme vyjádřit.
Tím, čím je pro Mili Bůh, je pro mne kouzelné zrcadlo - kéž bych jedno takové mohla mít doma, aby má dcera a manžel při každičkém mém pohledu cítili, jak moc je miluji.
Odpovědět