Pro Agnes a ostatní-kamenovat opravdu ne, jen zkusit vysvětlit:-)

Chápu váš úhel pohledu, myslím, že podobné námitky má mnoho lidí. Doufám, že z mého článku nevyplynulo, že bych si myslela, že je to trest od Boha, že bychom si to s Milenkou zasloužily. Naopak jsem se snažila napsat, že také nevidím aspoň zatím smysl toho trápení, ale Bůh mně při mých setkáních s Ním ujišťuje, že smysl i odpovědi u Něj jsou. Někdo tady napsal, že ho bolest, kterou prožívá, přibližuje k Bohu. I já to tak cítím, jen dodám, že bolest spojená s důvěrou, protože bolest a trápení nás může od Boha i vzdálit. Ale k čemu bude komukoliv z nás vzdálení se od Boha, odvrácení se od Něj? Zmírní to snad bolest, dá nám to snad nějaké pochopení smyslu toho trápení, nezanechá nás to spíš v temnotě hořkosti a bezmoci. Já jsem teď na vlastní kůži poznala, jak málo máme my lidé svůj osud v rukou, jak málo můžeme ovlivnit to, co se s námi stane. A tak napíšu znovu: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života."
Ještě bych se ráda zastala věřících maminek, neslyšela jsem od nich jen " Pán dal, Pán vzal", i když i toto vidím v jiných souvislostech. Ty holky mi moc pomáhaly, mnohé byly ochotné i prakticky něco udělat, už tak dlouho to prožívají se mnou a vím, že se pro nás opravdu těžce trápily, mnoho plakaly nejen jeden dva dny, ale už týdny.