Objimam Te, Mili, a dekuji ...

Mili,
kdybych mohla, objala bych Te a plakala bych s Tebou. Je to tak silny pribeh. A presto Ti dekuji za to, ze jsi se o nej dokazala podelit tak, jak jsi to udelala - otevrelas" nam, kteri prozivame oproti Tobe uplne malichernosti, oci. Tedy alespon mne. Tedy asi za tim vsim bude Pan, jako vzdycky a jemu dekuji, ze mi Te dnes poslal. Promin, trosku placam. Mam dnes velmi spatny den, tedy alespon mi to tak doted pripadalo. Vycitala jsem Panu Bohu, proc mne nenecha umrit, prala jsem si ze srdce, aby se tak stalo u blizkeho porodu, ktery mne ceka, chtela jsem z tohohle sveta utect, opovrhovala jsem laskou Bozi. Byla jsem tak strasne nastvana na Boha. Nema cenu psat proc - shrnuto podtrzeno oproti tomu, co jsi prozila Ty, je to nicotne nic. Byla jsem tak hloupa. Kdyz jsem cetla Tvuj pribeh, myslela jsem, ze se zadusim placem - neumim si predstavit, ze bych mela byt v Tve kuzi. Ne, vlastne naopak, az moc zive jsem si predstavila sebe v Tve kuzi, ze bych take mohla rychle a snadno prijit o sveho Matyska, a zase jsem jednou prozrela. Mili, ja citim, ze muj prispevek je zmateny a svym zpusobem sobecky, nedovedu Ti vyjadrit asi to, co bys" potrebovala slyset, i kdyz to strasne citim. Chci Ti podekovat za to, ze jsi mi strasne moc pomohla, i kdyz mozna vubec nebudes rozumnet tomu, jak. Moc a moc se modlim za Tebe, Tveho manzela, rodinu i za Milenku. Buh je tak nekonecne moudry a my tak nicotni. Vydrz to vse, prosim, protoze i kdyz si nekdy pripadame, ze ted by byl konec nejlepsi, vetsinou se strasne pleteme - ceka nas neco, co si ani neumime predstavit a to bude nekonecne dobre. Promin mi chaoticnost prispevku, ale velice intenzivne citim s Tebou a prosim Boha o silu pro Tebe.