Naše svatba

My jsme taky řešili, jak zvládnout svatbu tak, aby se líbila nám a přitom jsme nerozházeli moc peněz. Nejdřív jsme se chtěli vzít prostě tajně a pak to oznámit, ale přišlo mi, že by to mojí mamince bylo moc líto. Na druhou stranu, pojmout to tak, aby se to líbilo jí - to jest hromadný oběd příbuzenstva, byť blízkého - to jsem zásadně odmítla já. Představa, že trávím několik hodin slavnostního oběda v kruhu 30 sice blízkých lidí, ale všichni se tváří koženě a "děsně slavnostně" a snaží se být zdvořilí a slušně vychovaní až do morku kostí, aby se před tou druhou rodinou neztrapnili a protože se to prostě sluší - tak z týhle představy mám vyrážku ještě dneska. Podle mě je svatba událost jednoznačně pozitivní, proto má být veselá a uvolněná. Nakonec jsme to vyřešili tak, že nebude slavnostní oběd se svíčkovou a dortem, ale na pátou odpoledne jsme zamluvili moc útulnou hospůdku, s tím, že jsme zařídili studené občerstvení a všechno pití platili. Do tý hospůdky jsme pak pozvali rodinu i kamarády. Což některé příbuzné (moje) značně šokovalo (To jako nebude oběd? No já do žádný hospody nejdu!) a pozvání příkře odmítli. Dopadlo to dost netradičně i časově, chtěli jsme obřad odpoledne, ale úřednice na matrice nás několik měsíců předem příkře odbyla s tím, že na ten den je volný termín už jen v 9 ráno (pak jsem zjistila, že je to tu asi běžná praxe, aby tam chudák oddávající nemusel trávit čas až do odpoledne). Tak jsme se ráno sešli na obřad, pak jsme všem poděkovali, že přišli a že se těšíme na pátou. A rodiče jsme vzali k nám na pohoštění. Ještě bych ráda podotkla, že svatbu jsme si samozřejmě financovali sami.