svatba - svatbička

Dnes je to přesně rok, co jsem se vdávala já.

U nás to bylo trošku jinak.. svatbu jsme si platili sami, jelikož nám rodiče řekli ... " máte svou domácnost..tak se starejte"

No je fakt, že jsme se rozhodli se vzít až po skoro 11 leté známosti, ale prostě jsme na lásku nechtěli "papír"

Také jsme řekla, že se těhotná vdávat nebudu a ani po nálehání obou stran rodiny, že by to tak mělo být.....

Narodili se nám dvojčátka a opět začal sílit tlak na to, že bychom měli děti vychovávat jako "rodina" , ale stejně jsem nechtěla a vůbec NE, když to někdo chtěl.

Po nějakém čase jsme se domluvili, že bude lepší, když budeme mít společné příjmení (spíše nám vadilo, že to okolí motalo) .. prvně jsme chtěli skromnou svatbičku, jenže to neprošlo ... přesně jak je v uvodním článku.. tomu jsme byly na svatbě.. musíte mu to oplatit.

Plánováním svatby se začala rodina rozdělovat , jenže jsem řekla, že si to naplánuji sama a pozvu si lidi,kteří jsou nám blízko .... a ne manželové tetičky, které nás celou dobu neznaly a najednou se řekne svatba, tak pomalu stojí davy lid za dveřmi obřadní síně..

Jenže nastal další problém.. manželova nejužší rodina byla početnější a tak se zase začalo dohadovat o počtu najedné straně a na druhé... no hrůza.. nakonec jsme to zkloubila, když pár lidí bylo nafučených, ale museli to pochopit.. jde přeci o náš den a ne o "žranici"

V celém plánování mi nikdo nepomáhal .. bylo to tím, že jsem chtěla svatbu dle mých představ...v chaloupce s vlastní kuchyňkou (s kamarádkami na výpomoc) a parketem a hlavně oplocenou zahrádkou(kvůli našim dětem)
No byl to boj, polovina hostů ohrnovala nosem, ještě než to viděla a hlavně měli obavu, že se o něco budou muset starat ... oni jsou přeci na svatbě, ne....

Nakonec jsem si prosadila svou, protože mi nejvíce šlo o naše děti, kterým byl necelý rok a půl a restauraci s kameným schodištěm a u rybníka jsem rezolutně odmítla.

Nakonec se svatba všem moc líbila a byly spokojení a na náš den D moc rádi s manželem vzpomínáme.
Jarča