Re: Naše svatba

Tak nevím autorko proč takový výkřiky do tmy. Vás někdo nutí abyste se vdávala a dává podmínky jak to bude? Tyhlety "rezolutní rozhodnutí" jako že tohle rozhodně ne atp mi přijdou úsměvné. Nikdo přeci po tobě nechce zdůvod%nování proč a jak se berete....

Souhlasím že svatba je věc společenská, a jde mi jednak o mě a mého vyvoleného, ale taky o to, aby mou radost mohli sdílet blízcí lidé (ať už příbuzní nebo kamarádi). A to že se s některými příbuznými tolik nevídáme -no a co? To se jim mám jet podívat až na pohřeb?

Dneska je opravdu taková kupa možností, že mi nepřipadá nic revolučního na tom mít svatbu ve 4, 40 nebo ve 400. A i kdyby se nááhodou něco nezdařilo, dort se roztekl, řízky byly nedopečené a kytka zvadla ještě před obřadem - přeci budete svoji, ne?

Měli jsme svatbu taky mírně netradiční, můj muž byl v brnění (oblek ho stresuje), já v gotických šatech, pár kamarádů taky v kostýmech a jinak obyč. Obřad jsme měli odpoledne, takže pak společná "hostina" byla až jako večeře a to už bylo dost neformální. "trapné" krájení dortu a jedení společné polívky jsme si užili, dárky byly originální protože máme prima kamarády a trsajda se zvládla i když hudebníci byli spíš šumaři, a pro ty co to nebralo dávali vedle v telce hokej, začátek mistrovství, tak to nebyl problém se zdejchnout.
Náhodou to bylo třeba naposledy, co jsem viděla svýho dědu jak se směje, byl už hodně nemocnej a pak už tu s námi dlouho nepobyl. Jsem moc ráda že mě viděl šťastnou.¨

Tak hodně štěstí až se budete opravdu vdávat, a nedělejte si z toho zbytečné můry.