Re: Netradiční??:-)

Tak nevím, jestli si to ještě někdo přečte, ale slíbila jsem, že napíšu jak probíhala naše netradiční svatba, tak to plním:-)))
Už jsem tedy skoro týden vdaná paní a svatba byla podle plánu, jen nám to trošku zkomplikovalo počasí:-(
V pátek jsem celý den chystala jídlo na oslavu dceřiných 1.narozenin a taťkovy šedesátky. Moje mamča chystala u sebe doma další dobroty. Já jsem kromě domluvených věcí napekla pár koláčů a cukroví a zabalila je do tradičních balíčků....jen pro rodinu pozvanou na oslavu:-) Nakonec jsem teda musela zasvětit ještě jednu kamarádku s autem, aby mi koláče schovala a dovezla až těsně před obřadem, byla teda dost překvapená, když ráno v sobotu přijela a uviděla, co má vlastně schovat:-))) Ráno jsem si ještě zašla do květinářství a nechala si navázat "imitaci" svatební kytice (takhle jsem to podala prodavačce) z pěti žlutých růží. V půl jedenácté jsem dojela k našim a pomáhala mamče chystat tabuli a dodělávat oběd. V poledne přijela rodina, popřáli jsme tatínkovi i naší malé, připili na jejich zdraví a pustili se do jídla. Všechno mělo být venku na zahradě, ale protože pršelo, tak jsme měli hostinu ve sklepě - zní to asi divně, ale naši mají v jedné místnosti udělané takové posezení, je to tam hezké a čisté.....říkáme tomu HOSPODA:-)) Tam pořádáme různé rodinné a přátelské oslavy. Takže než jsme snědli oběd, tak už bylo skoro půl druhé a na dvě hodiny byl domluvený příchod matrikářky...bylo tedy třeba pomalu připravit rodinu na šok...musely se totiž nachystat určité věci, které u obřadu být musí. Tak jsme s "ženichem" začali hledat svědky - mou mamču a mého bráchu.....zrovna byli spolu bokem od ostatních, tak jsme toho využili: "Mami, brácho, chci se zeptat, kdyby jsme se s Martinem chtěli vzít, šli byste nám za svědky?" "Jasně!" zazněla dvojhlasná odpověď..."Fajn, to je super! Tak za půl hodiny dole v hospodě!!!" No, byl to trochu šok, chvíli si mysleli, že si děláme legraci, pak mamku napadlo, že by se měla převléknout, tak jsem jí to rozmluvila a řekla jí, že já už jsem dávno ve svatebních "šatech" (měla jsem na sobě rifle a bílé tričko...ženich rifle a modré tričko). Pak jsme to oznámili zbytku rodiny: "Když vás tady máme tak pohromadě, tak bychom vás rádi pozvali na naši svatbu...ale nebojte, nebudete to mít vůbec komlikované, stačí, když budete za půl hodiny na svých místech!!". Druhá vlna šoku, nedůvěry v to, že mluvíme pravdu...a my se královsky bavili:-))) Ve chvíli, kdy už si mysleli, že si fakt děláme legraci, se objevila kamarádka s koláčema a kytkou a došlo jim, že to bude asi fakt pravda. Přesně ve dvě dorazila matrikářka, předali jsme jí prstýnky a občanky, taťka se šel převléknout (jako jediný byl v obleku) a "nasadit medaili" a šli jsme na to. Naši malou držel Martin v náručí, já držela kytku, svědkové v třičtvrťácích a tričkách za námi, potutelné úsměvy ostatních, pláč tříměsíční dcery mého bratrance, komentář dvouletého synovce - co to děda povídá??, kyselý obličej pětiletého synovce jako reakce na to, že má "povstat", oblíbené "nenene" naší dcerky na jakoukoliv otázku.....no, bylo to super:-)))) Zvlášť když tatínek trval na tom, aby obřad jako takový byl klasický, tudíž k všeobecnému veselí matrikářka seznamovala snoubence s oddávajícím (otce s dcerou). Pak zaznělo naší hospodou dvojí ANO a bylo to:-))) Pak jsme do večera slavili akci 3v1:-))) Jak trefně poznamenal můj bratranec: "Přijel jsem slavit šedesátku a rok....a jsem na svatbě!"
Po počátečních rozpacích nakonec byli všichni rádi, že u toho byli....a hlavně, že už jsme "spořádaná" rodina se stejným příjmením.
Tak jsem se rozepsala, ale stručněji to neumím, snad tam není moc chyb, už se mi to ani nechce číst...lepší to bylo prožít.....