Všechno má svá rizika

Zažil jsem malou svatbu - vdávala se spolužačka a pozvali jen nejbližší rodinu ženicha a nevěsty. My, spolužáci, jsme jim byli jen před radnici popřát a zazpívat. Pak jsem šli do hospody. Po pár hodinách pro nás přijel nevěstin bratr, že se to tam u nich nedá vydržet, jaká je tam nuda, tak ať to tam koukáme přijet roztočit :o) I stalo se.

Kamarád měl velkou svatbu. Jenže to tam nikdo neorganizoval, nikdo se nestaral o zábavu, takže lidi, co se znali, utvořili malé hloučky a bavili se jen mezi sebou. Nuda příšerná.

Moje sestra měla mezinárodní svatbu. Brala si Američana s takové dost zvláštní rodiny, a měla strach, jak ji, jako nevěstu, rodina přijme. Takže chtěla mít svatbu okázalou, protože Američané si na to potrpí. Obřad byl na jednom českém hradě, hostina pak v přilehlém zámečku. No, stálo to hrůzu peněz, ale páč mě sestra pověřila, abych to tam rozjel (dovolte mi, abych si tímto poklepal na rameno :o)), byl to večer velice vydařený. Jedna důležitá věc, když se dělá hostina pro hodně lidí - je třeba udělat zasedací pořádek tak, aby alespoň při zahájení seděli spolu lidé, co se neznají, aby byli tak nuceni se seznámit.

Jinak když se svatba odkládá, může to dopadnout taky jako u nás - několikrát jsme to měli v plánu, po každé nám do toho něco přišlo, až jsme si na to zvykli a přestali to řešit. Nijak nám to nepřekáží a i našemu okolí už to ani nepřijde :o)