svatba mého bratra

Můj brácha se ženil hned po vojně (před 12 lety) a svatba byla hodně klasická. Hodně příbuzenstva ale jen z naší strany, strana nevěsty byla v menšině. Bohužel jejich svatba a hlavně organizace naší matky byla začátek konce jejich manželství. Matka si všechno organizovala a na přání hlavně nevěsty nebrala zřetel. Ve výsledku se ještě pohádali rodiče navzájem o to, co kdo platí a přinesl - nedivím se, příbuzných nevěsty bylo opravdu jen pár a nás asi 30. Dopadlo to tak, že hned od svatby spolu moje matka s nevěstou nemluvily - moje matka uražená ješitnost, že jí nevěsta neprokazuje dost úcty a nevěstě vadilo že jí tchýně (moje matka) do všeho "kecá". S vnoučaty se téměř neviděla, protože moje matka k nim nejezdila (přece nepřijedu když mě nezvou - taková blbost - buď chci přijet nebo nechci přijet!). No před pár měsíci se začal brácha rozvádět ... děti nevidí a veselo mu věru není.
Já jsem měla větší "štěstí", že žiju od matky 300km daleko a svatba byla tady a organizovali jsme si ji my sami s chápající mojí tchýní. Nemusím podotýkat, že to matka těžce nesla, že jenom přijede na svatbu a nebude nic organizovat, taky se moc nebavila a pořád jen kritizovala. Ale to je mi fuk. Svatbu jsem si udělala k obrazu svému a byla jsem spokojená. Taky svatba naštěstí nebyla příčinou hádek. Ještě pro zajímavost - hodně mých příbuzných jsem pozvala, ale všichni měli nějakou hezkou výmluvu proč nemůží přijet - přece jenom jídlo asi nikomu za 300 km cestu nestálo a já sama jsem je zřejmě nezajímala.

Lizzie - naprosto s tebou ve všem souhlasím! Svatba má být prima hlavně pro novomanžele. Ale umím si představit, že pokud se příbuzenstvo navzájem setkává i jindy než na svatbě, tak jejich účast může být moc hezká.