Podle našich představ

Mám čtyřletou dceru, když jsem s ní otěhotněla ani náhodou jsem se kvůli tomu nehodlala vdávat.Oba nás děsily ty ceremonie, vážnost situace a vše okolo.Říkala jsem si,že až se na to budeme oba cítit, praštíme do toho.Za dva roky se to stalo.Bylo to podle našich představ a byl to opravdu jeden z nejhezčích dnů v mém životě, když pominu narození dětí.Na svatbě jsem byla já, můj nastávající, naše dcera,svědkové + dva další = celkem sedm.Svatba byla tajná, ve všední den.Obřad byl plný smíchu, protože naše dvouletá cácorka měla potřebu pronášet své komentáře ke všemu, připíjet na zdraví a nabízet oddávajícímu lízátko.Focení bylo nenucené, ne skupinky vaši - naši apod. a podle toho fotky taky vypadají - samozřejmně i díky skvělému fotografovi.Pak jsme si zašli na fajn obídek do zámecké zahrady.A protože jsme si nechali předem vytisknout oznámení o našem činu, vzali jsme auto a objížděli celé příbuzenstvo a předávali jim oznámení a pozvání na "akci", která se měla konat za čtrnáct dní.Konala se a byla úžasná, v civilu,uvolněná, prase na roštu, skvělá kapela, která hrála od polky po rock, a zábava až do rána.Měli jsme trochu strach, co budou říkat příbuzní, když jsme je tak obešli, ale reakce byly spíš opačné.Každý nám to schvaloval.

Tak to byl náš velký den - podle našich představ.