Za to, že dítě koktá, nikdo nemůže

Přesto se rodiče často sami obviňují z toho, že jejich dítě začalo zadrhávat, případně si „vyslouží“ kritiku od svého okolí. Jak pracovat s dítětem, které nemluví plynule? A co naopak nedělat, čeho se rozhodně vyvarovat?

Zeptejme se zkušených logopedů.

Co to znamená, když se řekne koktavost? „Při koktavosti jde o takové narušení plynulosti řeči, které je součástí samostatného a složitého syndromu. Syndrom koktavosti je specifickou, samostatnou diagnózou i v seznamu nemocí Světové zdravotnické organizace (WHO),“ vysvětlují logopedi Viktor Lechta a Barbara Králiková. „Má své specifické příčiny, specifické důsledky a při jeho odstraňování se aplikují specifické terapeutické postupy. Terapie koktavosti je zpravidla dlouhodobá a v předškolním i školním věku vyžaduje zejména úzkou spolupráci terapeuta, rodiny a školy.“ Právě proto, že je potřeba, aby na terapii spolupracovaly všechny zainteresované strany, není dobré, když je atmosféra poznamenána výčitkami nebo podezíráním.

Kdy se s koktavostí můžeme setkat? Koktavost se může objevit poprvé už v období, když dítě začíná stavět první věty. Ten raný začátek může mít někdy souvislost s nějakým dětským traumatem – třeba se narodí mladší sourozenec,“ uvádí klinická logopedka Markéta Hrubínová. Dodává, že je dobré, když se to už tehdy podchytí a rodiče se dozvědí v rámci péče, že se koktavost může znovu objevit a jak s ní zacházet. „Tyhle malé děti ale ke mně nepřijdou příliš často, rodičům se třeba zdá, že se dítě jen neumí vyjádřit. Do ambulance se více dostávají až pětileté děti, u kterých se koktavost začíná rozvíjet. Děláme dechová cvičení, pracujeme globálně s tělem a hlasem, intervenujeme v rodině, aby vzala léčbu ‚za svou‘, spolupracujeme s psychologem. Mám dobrou zkušenost s arteterapií, osvědčuje se rodinné kreslení, práce s barvami. Chce to ale dostatek času. Především je třeba vědět, že za koktavost dítěte nikdo nemůže.“

Koktavost nepodceňujme

Dana Kutálková říká, že „skrytá koktavost“ projevující se jen váháním na počátku řeči, je závažná záležitost. „Dítě nemluví, neodpovídá, protože nemůže, pak tlak povolí a dítě dál mluví plynule.

Zejména ve škole bývá hodnoceno, jako že ‚neumí‘. K závažným příznakům patří různé grimasy a pohyby, které provázejí začátek promluvy, takzvané souhyby a součiny,“ doplňuje definici koktavosti odbornice. Markéta Hrubínová nabízí další pohled na to, co je koktavost. „Koktavost je široký pojem a její projev nemusí vždy vypadat jako ona známá postava z Prodané nevěsty. Lze se setkat s krátkým opakováním slabik na začátku slova, může to ale být jen opakování prostých hlásek. Součiny, které koktavost mohou provázet, jsou někdy skryté tak, že je ani okolí nezpozoruje a nezařadí. Může jít o mrkání, popotahování nosem, olizování rtů či hraní si s jazykem a mluvidly. Odborník také dokáže odhalit prefonační napětí, kdy jsou napjaté například svaly na krku,“ vysvětluje Hrubínová. Zajímalo mě, jestli se koktavost může pojit s jinou vadou řeči, a obě logopedky se shodly na tom, že se setkávají s koktavostí, která vzniká sekundárně a předchází jí tumulus neboli breptavost. Souběžný výskyt koktavosti a jiné vady řeči je ale podle obou odbornic třeba posuzovat individuálně. A co koktavost vyvolává? Vedou k ní nějaké vrozené dispozice? Podle Dany Kutálkové může ke vzniku balbuties přispět úzkostná povaha, labilita a častější výskyt koktavosti v rodině. „Rovnice dispozice + trauma = koktavost tento vztah vyjadřuje přesně – velká dispozice a malé trauma, třeba větší leknutí, může vyvolat poruchu, při malé dispozici je třeba výrazné trauma, jako je nehoda na silnici či úmrtí v rodině. To však nutně neznamená, že vznikne vždy – rozhoduje i dlouhá řada dalších okolností.“ Koktavostí jsou také podle statistik více ohroženi chlapci, koktavost se u nich vyskytuje dvakrát častěji než u dívek, a Dana Kutálková uvádí, že koktavostí trpí přibližně dva lidé ze sta. „V předškolním věku ale toto číslo může být mnohem větší, většina případů se upraví díky dobré péči a správnému zacházení,“ dodává Kutálková.

Pozor na zvýšené nároky

Už předškolní děti jsou někdy zaměstnány více, než je zdrávo. Dana Kutálková mi vyprávěla o dívence, jíž maminka pořídila manažerský diář, aby se daly naplánovat všechny aktivity, které bylo „potřeba“ stihnout. Dětí, které jsou v jednom kole a rodiče je převážejí z jedné aktivity na druhou, je i v předškolním věku poměrně dost. Klinická logopedka Věra Kopicová upozorňuje, že přetížením dítěte můžete navodit koktavost a vývoj řeči se komplikuje. „V případě neplynulostí v řeči neodkládejte příliš návštěvu logopeda. Často se nevhodnými výchovnými vlivy koktavost prohloubí a fixuje. Zpočátku je informovanost rodičů a jejich správný výchovný přístup k dítěti důležitější než samotná řečová cvičení.“

Jak s dítětem, které koktá, pracovat v mateřské škole? „Stejně jako rodiče by měla být především řečovým vzorem. Někdy je třeba zpomalit vlastní řeč,“ zmiňuje Jitka Tučková. „Učitelka by neměla mít na dítě přehnané požadavky, což jako profesionál ví, stejně tak vytváří pro dítě takové podmínky, aby se cítilo přijímané. Dokáže mu naslouchat, mluvit s ním, ne jen na ně, povzbuzuje ho v rozhovoru. Neopravuje ho, spíše rozvíjí to, co řeklo, navazuje na jeho myšlenky.

Také ho nepřerušuje. A stejně jako všem dětem i dítěti s neplynulostí řeči svědčí, když mu čte nebo vypráví pohádky a příběhy. Zpívá, rytmizuje, kreslí, zlepšuje grafomotoriku. Dítě nesmí ‚dostat nálepku‘ koktavé – čím méně si svou neplynulost uvědomuje, tím méně je traumatizováno. Učitelka také musí zabránit tomu, aby se dítěti, které nemluví plynule, ostatní děti posmívaly.“

Dítěti bychom také měli být k dispozici a vyslechnout, když nám chce něco sdělit. „Když nám chce dítě něco naléhavě říci, a nezapomínejme přitom na fakt, že pro děti jsou často důležité a naléhavé jiné věci než pro nás, nechme se přerušit, i kdybychom se v té chvíli bavili s partnerem, se známým a podobně. Ale pozor: naopak to neplatí! To znamená, že dítě necháme vypovídat a nepřerušujeme ho během mluvení, i kdybychom měli neodbytný pocit, že mu právě v té chvíli musíme sdělit, že si má například uklidit hračky,“ vysvětlují Viktor Lechta a Barbara Králiková.