Rodila jsem v USA

Muj pribeh se totiz neodehrava v Cechach, ale v USA a z mych zkusennosti je mi jiz znamo, ze ceska povaha temer nesnese srovnavani s cizinou (je-li pri takovychto srovnani nase zemicka postavena do role druholigoveho hrace) a to nejen na poli zdravotnictvi.

Chtela bych tedy hned uvodem vsechny ujistit, ze nejen ze jsem ceska, ale Cechy miluji a jsem na to, ze jsem se v Cechach narodila, patricne hrda.

Mela jsem ovsem tu moznost, prozit "kousek" sveho zivota za hranicemi nasi zeme, coz mi na jedne strane umoznilo pochopit, kam patrim, ale na druhe strane divat se na deni u nas doma s nadhledem a odstupem a byt mozna nekdy az prilis kriticka.

Kdyz se po 1,5 roce "snazeni se" konecne potvrdila ta radostna udalost, ze cekame miminko, nemohla jsem byt stastnejsi. Bylo to mesic pred tim, nez jsme se s manzelem stehovali do USA, par tydnu pred umelym uplodnenim, ktere jsme meli jeste pred tim naplanovane (neb miminko se nam jaksi "nedarilo")...proste naprosto idealni nacasovani a hlavne obrovske a nejkrasnejsi prekvapeni.

Hned po vsem tom jasani jsem si ovsem zacala jasne uvedomovat, ze me timto ceka porod v cizi zemi a z toho pramenila obava a nejistota, jak to vsechno zvladnu. Rozhodne jsem se neobavala spatneho stavu zdravotnictvi, ale byl to pro me krok do neznama, nebyla jsem si tak uplne pevna v kramflecich co se jazyka tyce, nemela jsem sebemensi informace o tom, jak "tam" takove tehotenstvi a porod probiha. Jeste nez jsem vubec otehotnela, sbirala jsem vsechny informace o porodnicich v Praze od svych kamaradek, zaslouzilych matek, vlastne uz jsem mela tu "svou" porodnici i vybranou, mela jsem uzasnou gynekolozku, ktera za uplatu vede porod svym pacientkam, preji-li si to...a ted bylo vsechno jinak.

Sveho gynekologa v miste noveho bydliste mi vybral manzel na doporuceni jeho asistentky a kvuli mym obavam 1. navstevu absolvoval se mnou. Jak se ukazalo, zcela zbytecne, v komunikaci nebyl sebemensi problem. Pozdeji jsem se dozvedela, ze tento "pan dokor" patri mezi nejlepsi v okoli. Vlastne dodnes to nemohu ani potvrdit ani vyvratit. Cele tehotenstvi totiz probihalo bez sebemensich problemu a zdejsi praxe je, prilis do zdraveho tehotensvi nezasahovat. Testy i pocet ultrazvuku (2x) je standartni (fotografie a sdeleni pohlavi miminka na pozadani a zdarma) a nikterak se nelisi od tech, co se provadeji v Cechach. Sokem pro me byl ovsem fakt, ze jsem az do konce 8. mesice pred svym gynekologem nemusela "roztahnout nohy". Pravidelne kontroly se odvijely naprosto stejne: mereni tlaku, vazeni, poslech odezev srdicka miminka a konzultace, mela-li jsem jakekoli pochyby o tom, co se ve mne ci se mnou odehrava. Panuje tu mnohem vetsi duvera v pacienta, ktera logicky vychazi z toho, ze pacient je ten prvni, kdo ma starost o sve zdravi, u tehotnych to pak plati dvojnasob, neb kazda nastavajici maminka trpi spise prehnanymi obavami o sve nenarozene miminko nez by sve pripadne komplikace zatajovala.

System prenatalni pece a nasledneho porodu je tu odlisny, nez ten, na ktery jsme zvykli v Cechach (a netyka se to jen porodnictvi). Celych 9 mesicu jsem dochazela k jednomu gynekologovi, ktery je clenem sdruzeni dalsich 4 gynekologu, kteri ho v pripade nepritomnosti mohou zastoupit. Tito lekari maji smlouvu s porodnici, kam pak dochazeji za svymi pacientkami. Nestane se vam tedy, ze by u porodu byl uplne cizi lekar a tudiz vite, co muzete ocekavat, bezne je, predem se dohodnout na zpusobu vedeni porodu. Samozrejme se muze stat, ze zrovna nebude v den D mit sluzbu v nemocnici "ten uplne vas gynekolog", proto mi bylo doporuceno behem tehotenstvi absolvovat jakesi "kolecko" u vsech gynekologu ve sdruzeni.

Prenatalni (tzv. Lamaze) kurzy pro nastavajici rodice jsou velmi bezne, rozhodne vsak nejsou povinnosti a podminkou pro to, aby mohl byt tatinek pritomny u porodu. To se tady rozumi jako samozrejmost. Velmi casto se dokonce stava, ze u porodu jsou pritomni vsichni nejblizsi. Stejne samozrejme jsou i "dny otevrenych dveri" v porodnici. My s manzelem jsme meli moznost si porodnici prohlednout v ramci predporodnich kurzu poradanych prave nasi porodnici. Byla jsem z tehle navstevy uplne "paf".

Porodni oddeleni sestavalo z nekolika pokoju urcenych vzdy jen pro jednu rodicku. Pokoj byl vybaven modernim polohovacim luzkem s odnimatelnou casti u nohou umoznujici lepsi pristup k rodicce pri zaverecne fazi porodu. Vedle luzka byl monitor snimajici odezvy srdicka miminka a kontrakce matky - tedy nebylo potreba nikam dochazet. Dale zde byla jakasi "bunka" pro cerstve narozene miminko a jeho pripadnou 1. pomoc, vlastni toaleta se sprchovym koutem, rozkladaci kreslo pro unaveneho tatinka, TV (kdyby snad doslo i na nudu)...takovy specialne upraveny hotelovy pokoj!

Oddeleni sestinedeli se od porodniho prilis nelisilo, i zde byly pouze jednoluzkove pokoje, kterym vzdy dominovala velka polohovaci postel, samozrejmosti i tady bylo vlastni socialni zarizeni. Na pozadani pak moznost rozkladaciho luzka, rozhodnul-li by se tatinek travit s novou rodinou i noci. Pojem rooming-in tady jaksi neexistuje, respektive se tu bere jako samozrejmost, ze maminka se sama rozhodne, kdy chce ci nechce mit miminko u sebe a dohodne se na tom na miste a podle situace se sestrami.

Muj den D se blizil a ja uz davno zapomnela na ten prvopocatecni pocit nejistoty a zacal prevladat pocit "teseni se". Nikde zadne obavy, obavy z neznama, obavy z bolesti, jen hrozna netrpelivost. V TV jsem cas od casu shledla "baby story", coz jsou pribehy rodin, ktere cekaji "onu radostnou udalost", zakoncene porodem "on line". Predstava, ze by nekdo takto zasahoval do meho soukromi a tech pro mne nejintimnejsi okamziku, je pro me naprosto neprijatelna, ale jakozto vyukovy material se to docela hodila.

Vlastne do te doby jsem nemela prilis jasnou predstavu o jinem porodu nez prirozenem, jehoz opisovani se mi dostalo v nekolika podanich od mych nejblizsich kamaradek, ktere "to" jiz mely za sebou. Az tady pri sledovani onoho eticky pochybneho poradu mnou nazyvaneho "porody on line" jsem najednou videla rozdil mezi prirozenym porodem a porodem s epiduralni analgezii. Sama jsem si nebyla prilis jista, jaky porod nakonec zvolim, chtela jsem to nechat az na behu udalosti, ale uz jen vedomi, ze tu existuje neco, co me muze ubranit od nesnesitelnych bolesti a zaroven mi umoznit si porod uzit, me umoznilo byt v absolutni pohode a klidu a na porod se opravdu tesit.

Kontrakce se ohlasily par dni pred terminem porodu, nebylo to nic bolestiveho, jen jako by nam miminko sdelovalo, ze se chysta co nevidet na svet. A i kdyz jsem byla mnohokrat instruovana, kdy je opravdu nutne vyrazit do porodnice, jak uz se nekdy u prvorodicek stava, nas 1. vyjezd byl trochu predcasny. Telefonicky jsem se nejprve spojila se svym gynekologem, ktery neznaje presnou situaci mi vyjezd do nemocnice schvalil. Me zdravotni materialy byly do nemocnice doruceny jiz v predstihu a tedy nebylo potreba se zdrzovat zbytecnou administrativou. 3 hodinky si me nechali na pozorovani a pak me opet poslali domu. Ne ze by me to cele prilis tesilo, byla nedele a my uz se tesili, jak nejpozdeji v pondeli, coz byl planovany termin porodu, uvidime konecne nasi holcicku. Nakonec stejne na nase slova doslo. Za 4h nas meli v porodnici zpet a tentokrate bylo vice nez jasne, ze domu uz se bez miminka nepojede!

Pridelili nam jeden z tech utulnych porodnich pokoju a po "druhem" (1. bylo to plane) vstupnim vysetreni nam sdelili, ze mame pred sebou jeste dosti dlouhou cestu. Vyholovani ani klistyr se neprovadi, o klistyr lze pozadat.

Me osobne problematika techto "procedur" pripada zbytecne zduraznovana. Co se vyholovani tyce, ja ho v soukromi povazuji nejen za esteticke, ale i hygienicke a rozumim tomu, ze v pri pripadnem siti, je pak "na to lepe videt". Komu vadi tato procedura v porodnici, nic mu nebrani, prijit do nemocnice jiz "pripraven", ze. Klistyr jsem zazila 1x v zivote a pres veskere obavy z neho musim rici, ze jeho aplikace je zalezitosti naprosto ocistnou a neni rozhodne potupnejsi nez pripadne potrisneni porodniho stolu pred zraky vsech prihlizejicich. Vlastne jen tento jediny duvod jsem vzdy slysela na obhajobu jeho NEaplikace. Z meho pohledu pokud nekdo klistyr nechce, melo by to byt proto, ze mu to pripada zbytecne, neb trochu unikle stolice pri porodu je preci naprosto normalni, ale ne proto, ze je to potupne. Takze ja nechapu vlny nevole s touto problematikou souvisejici...no to jsem tak trochu odbocila....

Jiz v uvodu se me zeptali, budu-li vyzadovat epidural, na coz jsem jim jeste nebyla schopna odpovedet. Dali mi precist a podepsat vsechny rizika s podanim epiduralu spojena, dokud muj mozek nebyl jeste natolik otupen bolesti, abych byla schopna vnimat, co vlastne podepisuji.

V tomto miste se musim pozastavit a konstatovat, ze americka populace je tak trochu "artificial = umela" a prirozenym porodum prilis nefandi. Epiduralni analgezie tu patri pri porodech mezi nejrozsirenejsi "utesujici prostredek"a je hrazena zdravotnimi pojistovnami. Nerozumejte tim, ze vam tu budou prirozeny porod rozmlouvat, to rozhodne ne, ale stejne tak se tu nikdo nebude nad aplikaci epiduralu pozastavovat ci s vami o jeho aplikaci smlouvat. Maminky rodici prirozene bez podani jakychkoli utisujicich prostredku by tu byly urcite zklamany nedostatkem (lepe receno neexistenci) vselijakych pomucek pomahajicich pri prekonavani kontrakci, jakymi jsou gymnasticke mice, porodni vaky, vany ...

Ja osobne nepatrim mezi velke hrdiny. Brzy po prijezdu do porodnice mi praskla plodova voda a pote teprve prisly ty prave kontrakce. Nevydrzela jsem je dele, nez 2 hodiny. A uprimne, na popochazeni po mistnosti, skakani na mici ci na sprchovani jsem mela pramale chute. Schoulila jsem se do klubicka na posteli, manzel mi masiroval zada a odpocitaval kontrakce a to mi ke spokojenosti stacilo. Po dvou hodinach uz jsem toho mela vazne dost a s povdekem privitala zpravu, ze jsem jiz otevrena na 4 cm a muzu klido pido dostat epidural. Vlastne az v okamziku, kdy mi do zad aplikovali obrovskou jehlu a ja sedela nehnute na kraji postele a bojovala sama se sebou a se svymi (pro me uz velmi nesnesitelnymi) kontrakcemi,jsem si vsimla, ze ta osubka, ktera me drzi za ruce a v naruci (manzela na tento jediny okamzik vykazali z pokoje) je naprosto uzasna sestricka, ktera se o me od pocatku stara, jen ted jsem k ni mela nejak blize, jakoby patrila k nam do rodiny, jakoby se na tu nasi holcicku tesila stejnym dilem, jako jsme se tesili my.Tehdy jsem pochopila, ze pri porodu, tedy toho uplne bezproblemoveho, u ktereho se nic zvlastniho nedeje, neni porodnik vubec tou nejdulezitejsi osobou. Tou nejdulezitejsi osobou pro me byla prave ona uzasna sestricka, ktera ma nejvetsi podil na tom, ze na ten den D dodnes velmi casto a radi vzpominame.

Par minut po aplikaci epiduralu uz ze me byl uplne jiny clovek, bolest byla ta tam a ja byla pripravena v pohode zvladnout posledni usek toho dlouheho dne. I kdyz jsem necitila zadnou bolest, presne jsem pocitovala kontrakce v podobe tlaku a mohla bezproblemove spolupracovat v zaverecne fazi porodu.

Nase holcicka se nakonec narodila presne v den terminu. Po porodu nas vsechny tri nechali 2 hodiny v klidu pospolu a ja poprve ozkousela kojeni a "chrochtala" blahem. Urcite se ptate na nastrih hraze? Ano, byl proveden.

Tezko jako laik muzu posoudit, zda byl opravdu nutny, samozrejme jsem si ho neprala. Kdyz jsem se ptala na nazor manzela, ten toho videl preci jen trochu vice, prohlasil, ze rozhodne nutny byl. Nevim. Mela jsem to stesti, ze me nastrih po porodu prakticky nebolel a rychle a pekne se zahojil.

Byly 3h rano, kdyz nas s holcickou prevezli na poporodni oddeleni. Teprve tam nam miminko zmerili a zvazili. Tatinek odesel domu (ac nemusel), mne cekal zaslouzeny spanek (posledni 2 noci jsem temer nespala). Rano uz jsem vsak nemohla dospat, citila jsem se velmi dobre, sama jsem absolvovala sprchu, nasnidala se a vzapeti mi privezli nasi Barcu, z ktere jsem se pak mohla cely den tesit. K transportu miminek pouzivali velmi esteticky vypadajici dreveny vozicek s postylkou, ktery soucasne slouzil jako prebalovaci pult, v nemz bylo ulozeno vse potrebne pro prebalovani. V TV bezely "vyukove programy o peci o novorozence", sestricka mi nabidla prednasku o kojeni a peci o miminko primo v nemocnici pro novopecene maminky.

Ja mela k dispozici jednorazove elasticke spodni kalhotky, maxi-vlozky, chladici obklady a ostrikovaci lahvicku (mimochodem naprosto jednoducha a neuveritelne napomocna pomucka pro osetrovani siti po nastrihu), vyber ze 3 druhu jidel + denne "caj o pate" s moucnikem i pro manzela.

Navstevy nebyla nikterak omezeny, to samozrejme souvisi s tim, ze jsem byla na pokoji sama a tedy nikoho nerusila.

Personal neuveritelne mily, vstricny, prijemny...proste na 1*. Nikdo me k nicemu nenutil, nic mi neorganizoval, vsechna ma prani byla do jednoho splnena....byla to neuveritelna pohoda a ja si to jen uzivala a uzivala.....skoda jen, ze pojistovnou je tady hrazeno je 48h pobytu v porodnici. Zatimco mnoho jinych matek by to jedine privitalo, 2 dny po porodu se odebrat do tepla rodinneho krbu, mne bylo lito, ze mym odchodem z nemocnice tenhle porodni pribeh skonci.

Kdykoli premyslim nad dalsim miminkem, vyvstane mi v hlave otazka, kde budu priste rodit? Nas pobyt v USA se chyli ke konci a tak si prochazim seznamy prazskych porodnic s jejich veskerymi sluzbami a jsem v rozpacich. Vlastne to nejsou jen rozpaky, jsou to opravnene obavy z toho, ze zadna z nich nesplnuje me predstavy. Nedovedu si kuprikladu predstavit rodit v jedne mistnosti oddelena od dalsi hekajici rodicky plentou - tomu ja rikam "ponizujici"!, nebo nemit manzela celou dobu u sebe, dohadovat se s nekym o tom, kdy budu ci nebudu mit sve miminko u sebe, nebo byt "ubytovana" na poporodnim pokoji s jednou ci vice jinymi zenami a jejich plakajicimi miminkami, s tatinkem se setkavat jen v mistnosti tomu urcene, rodit podle predstav porodnika a ne podle tech svych....je toho mnoho, co ja nyni povazuji za samozrejme a preci je to v mnoha ceskych porodnicich zcela nedostupne.

Mozna je muj obrazek o americkem zdravotnictvi "pokriveny" faktem, ze zijeme ve state Connecticut, ktery patri mezi nejbohatsi v USA vubec a tedy i uroven zdravotnickych zarizeni tomu odpovida. Nemuzu tedy plosne prohlasit, ze v celych Statech to funguje stejne - bezproblemove a uzasne. Pisi jen o me zkusenosti a jak by bylo fajn, kdyby to takhle fungovalo vsude.

Take nechci timto vypravenim hanit sikovnost a um ceskych lekaru a sestricek, myslim, ze v tom to neni. Nema to co do cineni se zpusobilosti vykonavat profesi, je to opet a jeste jednou o pristupu cloveka k cloveku, o pristupu k pacientovi jako k zakaznikovi. Jaksi se u nas zapomina na to, ze i ve zdravotnictvi funguje: "Nas zakaznik, nas pan". Vzdyt my si za sluzby

zdravotnictvim poskytovane take preci platime v podobe zdravotniho pojisteni. Dlouho jsem se sama zastavala lekaru, ze preci za ty "almuzny" se jim ani nelze divit, ze se chovaji jak se chovaji. Menim nazor. Jednou se pro tuto profesi rozhodli, vedeli do ceho jdou, vedeli jak zalostna situace ve zdravotnictvi panuje a pokud jim to nevyhovuje, at daji zdravotnictvi vale!

Budu vdecna za kazdou vasi reakci a pripadne doporuceni nektere z prazskych porodnic, ktera by se tem mym predstavam alespon trochu podobala.