Moje krásné těhotenství a porod v Německu

Nebudu psát, v kterém městě se to stalo. Jednou jsem slabě krvácela, tak jsem jela na kliniku, protože to nebylo normální. Z kliniky mě poslali domů, že prý to nic není. Za dva jsem šla znova k doktorovi, protože jsem ještě pořád krvácela, čím dál tím víc a viděla jsem kousky mého děťátka nebo to tak aspoň vypadalo. Tenhle obrázek mám před očima, jako by se stal včera. A doktor mi chladně a ironicky řekl: „No, to je jen spontánní potrat.“ !!!!!!!!!!!! Od této chvíle mi bylo jasné, že ženy, které čekají svého potomka, jsou odkázány samy na sebe a nemohou nikomu důvěřovat!!!!!!!!

Po tomto zážitku jsem byla půl roku jako mrtvola, byla jsem v depresích a nechtěla jsem s nikým mluvit a nikoho vidět. Byla jsem naštvaná na celou Českou republiku, proto jednou přišel den, kdy jsem se rozhodla odjet do ciziny, lépe řečeno do Německa, protože Německy jsem se učila ve škole a jinou řeč neumím. Jela jsem před pěti lety do Berlína, kde jsem se zamilovala a šťastně vdala. A když jsem se před rokem dozvěděla, že čekám děťátko, bylo to pro mne ještě větší štěstí. Ale v myšlenkách jsem pořád měla potrat a o tohle miminko jsem nechtěla přijít, protože to bych už asi nepřežila. Našla jsem si dobrého doktora, který mě na všechno připravil a důvěřovala jsem mu. Věděla jsem, že pro mne dělá všechno, co je v jeho silách, cítila jsem se u něho tak jistá a dobře opečovávaná.

Moje těhotenství proběhlo bez větších problémů, až na pět měsíců nevolnosti. V pátém měsíci jsem si také mohla najít sestru - porodní asistentku, které se tady říká Hebamme. Hebamme připravuje na porod, vede ho a ještě 14 týdnů po něm dochází za ženou domů. Takže je to velice důvěrná osoba. Radí, jak má člověk kojit, přebalovat, jaké přípravky má používat, protože těch firem pro miminka je strašně moc, jak se má mimi koupat atd. Byla to pro mne moc velká pomoc, která mi to soužití s miminkem moc ulehčila. Byla jsem si jista, že se nic nestane a tohle miminko přijde na svět.

Pak přišel den D a děťátko se hlásilo na svět. První stahy přišly v noci a po dvou hodinách. Moje Hebamme mi poradila: když přijdou stahy, má se hodně chodit, protože děložní branka se rychleji otevře a porod bude rychlejší. Vůbec jsem nezmatkovala. V 16 hodin odpoledne jsem stejně měla s Hebamme ještě jednu schůzku a já na ni šla. Otevřená jsem byla na 3 cm, měla jsem tedy jít ještě domů a hlavně chodit a v 22 hodin přijít na kliniku. Musím ale říct, že ty stahy nebyly tak silné, takže to šlo. Bylo to úplně ideální - nemusel v být zavřená v nemocnici a čekat, když už konečně dítě přijde na svět. Nebyla jsem vůbec nervózní, jen trochu vzrušená, co se bude ještě dneska dít.

Když jsem přišla v deset na kliniku, už na mne Hebamme čekala, dala mi klystýr a vykoupala jsem se. Otevřená jsem byla na 6 cm. Všechno bylo v naprosté pohodě, žádné zmatkování a navíc jsme byli v porodním sále jenom tři. Žádná přebytečná sestra ani doktor, který by tenhle klid rušil. Porodní sál vypadal příjemně a útulně. Jako nějaký pokoj někde doma. Bylo tam také intimní světlo, žádné prudké, hrála hudba, ale jaká - tak to říct nemohu, protože to už mi praskla plodová voda a po pěti stazích byl klučina tady. Mého syna jsem mohla ještě hodinu chovat v náručí, než mi ho vzali k měření, vážení a kontrole, jestli je všechno v pořádku. Vychutnala jsem ten krásný pocit, že už jsem konečně matka, že ho můžu držet v náručí a mohla jsem si ho pořádně prohlédnout. Můj manžel přestřihl pupeční šňůru a brečel radostí. Nikdy jsem neviděla muže plakat a dojalo mě to. Byli jsme oba strašně moc šťastní a rádi, že to takhle všechno dopadlo. Klučina měl 50 cm a 2950g, teď po 16 týdnech má 68 cm a 7040 g. Radujeme se z každého pokroku, který ten malý udělá.

Byla jsem ráda, že Hebamme přišla ještě 14 týdnů, že jsem si mohla nechat poradit a nebyla jsem odkázaná sama na sebe. Vždyť ten maličký je odkázaný jen na nás.

Můžu říct, že už se těším na další porod, protože je příjemné rodit, když má člověk kolem sebe lidi,kterým může důvěřovat!!!!!!!! A takový porod je přeci jenom procházka rájem.

Všem ženám chci jenom říct, že když se jim něco nezdá nebo se nebudou u nějakého lékaře cítit dobře, měly by pořád snažit najít pomoc někde jinde, nenechejte to osudu, takový maličký človíček je přeci jenom osvěžení všedního dne. A vidíte, porod se dá prožít také jinak!!!!!!!!!!!