Do země vycházejícího slunce s malou školačkou I.

Časy se mění. Cesta do Japonska už není nesplnitelný sen. A tak moje rozpaky, zda mám o našich zkušenostech s dítětem v Japonsku psát, když pravděpodobnost, že by se vám takové vyprávění mohlo konkrétně hodit, je jen nepatrná, mě přešly už v japonském Kjotu. Potkali jsme tam celou velkou českou skupinu. Když jsem se koukla na internetu, jak "kde kdo" ví o Japonsku všechno, rozhodla jsem se o našich zkusnošenostech napsat. Je to sice daleko, je tam opravdu draho, ale třeba se někdo zamiloval do Japonska jako já, za času Kurosawových filmů …a chce tam. Některé naše zkušenosti se vám budou ostatně hodit i při cestování s dětmi i do jiných dálek či velkoměst.

Všichni rodiče malých děti to znají: Pokud nemáte spolehlivou babičku či tetu, anebo také proto, že chcete s dítětem trávit nejen dny všední, ale i sváteční, plánujete dovolené tak, aby byly vhodné i pro vaše malé ratolesti. Nechcete je tahat po rozpálených ulicích velkoměst, po chrámech či muzeích. A tak mnoha vysněná dovolená prostě nepřichází v úvahu. i já mám ještě několik takových snů, které jsem do teď odkládala.

Japonsko je právě jeden z nich. Chrámy, svatyně a paláce, moderní velkoměsta. i nádherná příroda. Ale s malým dítětem? V létě?

Rozhodli jsme se, že to nějak zvládneme a poletíme.

Takhle pry je nekdy videt z Tokia Fudzi. My jsme ji nevideli ani z nejvyssi veze na obrazku, kde vas nahoru vyveze nejrychlejsi vytah na svete...700 km za hodinu... ani z jinych vysokych vezi...

Zkušenost první: Když nemusíte, nejezděte v létě

Teď právě začíná nejvhodnější čas pro Japonsko.

Původně jsem chtěla letět začátkem června. Ale tatínek se nám vrátil pozdě že své půlroční služební cesty do Kosova, a tak jsme to přeložili na konec července, začátek srpna. Moje přítelkyně Noriko, která momentálně žije "doma" v Japonsku (po tom, co léta žila se svým americkým manželem v Evropě, kde jsme se poznaly) mi řekla: "To už ale budou velká vedra". Řekla jsem si, jakápak vedra? Vedra jsou v létě všude!... A to byla chyba. Byla to opravdu VEDRA. Pro člověka zhýčkaného mírným kalifornským podnebím (odvykla jsem i "normálním" evropským horkým letům) to bylo skutečně peklo. A kupodivu nejlépe je snášela právě Clarisska.

Takže zkušenost první. Chcete-li si užít Japonska a máte-li možnost volby nejezděte tam v létě. Ideální je duben nebo květen (období, kdy kvetou sakury) nebo na podzim, když listy mnoha druhu jasanů a platanů mění neuvěřitelné barvy a příroda je opravdu jako z nejkrásnějších japonských akvarelů.. Něco jako indiánské léto na východním pobřeží Ameriky...

Zkušenost druhá: jak překonat jet lagg? Nemoc,kterou platíte za překonávání časových pásem.

Při cestě do země vychazejiho slunce, ať letité, jak letité, překonáte "nulový bod". Dospěli do sebe šoupnou nějaký ten prášek, překlepou jeden či dva dny a už to jde. Ale zkuste dítěti vysvětlit, že je noc, když ono má den a je "úplně vyspalé" ve tři hodiny ráno. Máme tyhle zkušenosti s lítáním domů do Evropy. Clarissce už to trvalo i dva týdny než se napendlovala do "normálu". Je to obtížné nejen pro vás, ale často i pro vaše okolí či hostitele, pokud jste u někoho na návštěvě. Našla jsem několik skutečně zlatých rad v knize Japonsko pro děti od dvou amerických autorek. Například vzít s sebou pár vlastních videovych her nebo filmů… Mít v hotelovém pokoji, či v pokoji, kam vás přátelé uložili, nějaké malé zakousnutí, abyste nemuseli do kuchyně, hry, vystřihovánky a pod… Ale nejlepší z nich byla ta, která nás poslala na tokijský rybí trh.

Autorka knihy, která žije v Japonsku a překonává se svými dětmi jet lagg při každé návštěvě doma a zpět, ji doporučila jako osvědčenou metodu. Stejně první dny spát nemůžete. Ani vy ani děti. Trh a aukce se otvírají kolem 5. hodiny ranní. Až se napendlujete na normální čas, bude pro vás obtížné, tak brzy vstát a vypravit se na trh, který je pro nás vyrostlé bez moře zážitkem, jaký byste si neměli nechat ujít. Uvidíte nevídané, ochutnáte neslýchané a navíc dřív než začne neúnosné vedro tokijského léta.

A tak se také stalo. Hned další ráno po příletu byla Clarisska ve tři ráno na nohou. Do čtvrté hodiny jsme ji trošinku zabavili, ale pak jsme se rozhodli pro akci a vyrazili podzemkou na rybí trh Tsukiji. Čím víc jsme se přibližovali k tržnici, tím víc lidí v metru mělo zvláštní rákosové tašky určené k nákupu čerstvých potravin a mnozí nákupčí měli na nohou vysoké gumové holínky, něco jako praktický kroj či symbol pro majitele restauraci a obchodníky s rybami… Vyšli jsme s nimi na stanici a vyrazili k tržišti. Průvodcem se nám stal vysloužilý důstojník americké armády, který ve svých 85 letech chodí na trh třikrát týdně pro čerstvé ryby. Propletli jsme se mezi podivnými vozíky, náklaďáky a skútry k auční hale. Zmatek a hluk dražby a také ponurost stovek mrtvých tuňáků neuvěřitelné velikosti (jak se dostanou do těch krabiček, ve kterých je obvykle kupujete?) byl na Clarissku trochu moc.

Drazba tunaku o pate hodinne ranni...

Ale když jsme procházeli řadami stánků s rybami a mořskými potvorami všech barev a velikostí, o mnohých jsme neměli ani tušení, že existují, mohla na nich oči nechat. Na některé si mohla i sáhnout… Vyšli jsme z tržnice vyčerpaní a hladoví, nejlepší čas zajít do některé z malinkých restauraci, kam chodí i ochodnici s rybami a restauratéři po úspěšně uzavřeném obchodě. Nejdřív ovšem zajdou poděkovat bohům do šintoistické svatyně, hned vedle tržnice a obětují buď jen pětník nebo i lahvičku saké, to podle toho, o jaký obchod šlo, nebo jak velké mají přání… Zašli jsme do ní také, zatleskali na bohy, aby si nás všimli, zazvonili na zvonec a pak hned o kousek dál malé restaurace, kam před námi vešel jeden z obchodníků v holínkách…

Zkušenost třetí. Japonské jídlo s Clarisskou

Japonská kuchyně je teď všude na světě IN. Mezi gurmány, mezi vyznavači zdravé kuchyně, mezi estéty i mezi českými modelkami např. Ale vysvětlujte to šestiletému dítěti, ač světem protřelému, s velkým mezinárodním vlivem v maminčině kuchyni a zkušenostmi z japonských restauracích v Kalifornii… Přiznám se bez mučení, že jsme několikrát skončili v Mc Donaldu, aby "se chudák dítě najedlo", jak říkal můj muž, a snídali jsme často v našem americkém hotelu, kde si dávala pro ni normální snídani, která by ovšem vaším uším zněla také děsivě: lívance, smažená vajíčka a klobásky - všechno pěkně zalité javorovým sirupem.

Ale toho časného rána u tokijské rybí tržnice si dala obrovskou porci nudlí (soba) s polévkou a kusy kuřete, snědla i trochu rýže a vypila zelený čaj. Náš táta měl také nudle s omáčkou a já mísu rýže s kaviárem z lososa na tři prsty… Do polévky jsme si rozbili dvě křepelčí vejce, která ležela syrová na stole v mističce jako u nás oříšky, a vůbec si nebyli jisti, zda děláme všechno tak, jak se má… Rozhodně se ani Clarissce nepodařilo tak náramně srkat, jako obchodníkovi u vedlejšího stolu, i když se snažila - s nudlemi a tyčinkami to ani bez srkání nejde…

Později nám naše milá průvodkyně vysvětlila, že v takovéhle restauraci a s japonským jídlem se srká. Patří to k dobrému tónu. V restauraci amerikanisované, či v kavárně káva se nesrká…

Japonske jidlo neni jen susi. Tohle je sukijaki. Hovezi maso nakrajene na temer prusvitne platky. Sami si je primo na stole uvarite ve vyvaru ze sojove omacky, cukru a sake se spoustou zeleniny a tofu...potom je namacite v omacce se syrovymi vejci ...

Zkrátka s jídlem to Evropan či Američan v Japonsku nemá lehké, zvláště je-li zapřisáhlý milovník těžké české kuchyně či amerických bifteků. Ale i povaha otevřená a dobrodružná jako já, bývá v Japonsku občas zaskočena. Rozhodně se však vůbec nemusíte bát, že by vaše děti trpěly v Japonsku hlady. Ve většině lidových restauraci mají venku vystavená jídla z plastiky, která vypadají "jako živá" a téměř všude je mezi nimi i nějaký ten "dětský oběd", který bývá velmi dobře sestavený z několika chodů, které obvykle dětem chutnají, nudle, rýže s kuřetem, bývá u nich čerstvě ovoce nebo jogurt, kompot a obvykle i nějaká hračka.

A stejně jako v Americe platí, že je-li před restauraci v době oběda velká fronta, zaručeně tam dobře vaří. A pravděpodobně také levně. A je-li ve frontě pár rodin s dětmi, neváhejte!

V nejhorším případě můžete vždycky skončit v nějakém tom Mc Donaldovi či jiném americkém zařízení podobného typu, kterých je už ve všech japonských velkoměstech na můj vkus až příliš mnoho. Řešením jsou i mnohé francouzské a italské kavárny a pekárny, kde v době oběda nabízejí různé typy malých obědů a po celý den mají vynikající pečivo všeho druhu. Slané i sladké, které děti nikdy neodmítnou…