Do země vycházejícího slunce s malou školačkou II.

Zkušenost čtvrtá: Rajokan neboli "Japonsko in"

Teď se ale vraťme k tomu, co jsme ještě chtěli v Japonsku vidět, i když jídlo a zkušenost s japonskou kuchyni rozhodně patří k nejzajímavějším zážitkům nejen z kulinářského, ale i z estetického a filosofického hlediska, ještě na to párkrát narazím.

Co se vám vybaví, když se řekne JAPONSKO? Jak zvládnout všechnu tu prastarou a pro nás zvláštní historii. Sogunske paláce a chrámy, císařské paláce, parky a zahrady, starou i moderní architekturu? Jak se dovědět co nejvíc o Japonsku v doprovodu malého dítěte?

Ubytujte se v pravém japonském rodinném hotelu rajokan. S pravou japonskou lázní a obětavou japonskou obsluhou a máte se na co těšit. Děti jsou totiž neuveřitelně vnímavé ke kulturním zvláštnostem každodenního života a umějí si je vychutnat. Nikdo z nás si tak neužíval odpoledních sladkosti a chladného čaje, který na nás po návratu do našeho rajokanu vždycky čekal, jako Clarisska. Nemohla se dočkat až se vykoupe a vymydlí v japonské lázní a převlékne do jukaty a bude čekat, až nám "naše teta" začne servírovat složitou nekonečnou večeři. Bavila se tím, že i my nevíme, co s kterým jídlem dělat a že si to musíme nechat ukázat. První se naučila děkovat japonsky a vůbec byla jako všechny děti v Japonsku středem veškeré pozornosti. A což teprve, když se všechno uklidilo a vytáhly se futony a celý pokoj se proměnil v jednu obrovskou rodinnou postel… Na rozdíl od táty, který si stěžoval, že ho na té zemi bolí záda, vůbec se ji nechtělo zpátky do amerického hotelu v Tokiu, kde to bylo jako všude jinde na světě… Těšení se na lázeň a do hotelu bylo pro ní odměnou za náročný den strávený v chrámech či museích v historickém a kulturním centru Japonska v Kjótu.

Cely pokoj se promenil v jednu velikou postel. Clarisska je uz vymydlena v jukate, coz je koupaci plast, zupan, i pyzamo v jedne osobe...

Když jsme si hotýlek objednávali v cestovní kanceláří, ptala se nás starostlivá paní vedoucí, zda víme, co nás čeká. Zda jíme např. syrová vejce, zda nám nebude vadit, že skoro nikdo nebude mluvit anglicky (a nepřeháněla) a spát na zemi??? Věděli jsme, co nás čeká a chtěli to zkusit. A byla to nejlepší zkušenost z naší cesty, opravdové pohrouženi do Japonska, jeho kultury a tradic. A ujišťují vás, že se to dětem bude líbit stejně jako Clarissce. A pokud cestujete bez dětí, co si víc můžete přát, než večeři ve dvou s obsluhou jen pro vás, pokoj, který je celý ložnice, snídani ve dvou s obsluhou… Když je hotýlek malý, můžete si dopřát po dohodě i společnou lázeň s partnerem v minerálních pramenech či ve vodě obohacené piniovým dřevem… Navíc je to obvykle i levnější než jakýkoliv hotel evropského či amerického typu.

Po navratu z mesta na nas vzdycky cekal studeny zeleny caj a par sladkosti pro chut a osvezeni, nez jsme se vrhli do lazne...

Zkušenost pátá: Japonští bozi jsou dětem a lidem velni nakloněni.

Neklečí se před nimi, nemusí se být zticha, někdy dokonce naopak a všechna kouzla spojena s jejich uctíváním jsou pro děti lákavá a zajímavá. Proces očišťování chladnou vodou v horkých dnech, byl asi nelákavější i pro nás.

Holubi v Kjotu.

U mnohých buddhistických chrámů a sintoistikych svatyníi jsou živá zvířata, která se nejen mohou, ale mají krmit. Uprostřed Kjota to byli holubi, v Nare jelínci, v Nikko jsme obětovali koníčkovi, který tam slouží coby posel bohů každý den několik hodin a v Kamakure jsme krmili veverky. Jen opice v Nikko se krmit nedoporučuje, jsou pak moc drzé…

Jeleni v Nara, kteri se prochazeji v parku obklopujicim buddhisticky chrama toulaji se i kolem sintoistickych svatyni.