Rodila jsem na Bulovce, dvakrát, ani jednou jsem se nedostala do CAPu a v obou případech jsem byla nadmíru spokojená.
K napsání tohoto článku mě přiměla zejména skutečnost, že když jsem před porodem někomu řekla, že budu rodit na Bulovce, téměř každý se div nekřižoval, že tam by on nerodil nikdy. Bulovka má prostě „blbou“ pověst a ta se s ní vleče, bez ohledu na to, že tam udělali ohromný pokrok. Ten mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, rodila jsem letos v červnu, po více jak 4 letech.
V tamější poradně jsem byla bezvýhradně spokojená tehdy i tentokrát. Velice milá sestra, která se vždy snažila maximálně vyjít vstříc a přístup lékařů mi také vyhovoval. Žádná přehnaná péče, která by obtěžovala, prostě to nejnutnější, co je potřeba udělat, aby se uhlídalo, že vše je v pořádku. Musím uvést, že obě těhotenství u mě probíhala téměř bez komplikací. To první úplně, v druhém jsem na přelomu 2. a 3. trimestru poměrně dramaticky krvácela a tam zase naopak byli velice důslední a nekompromisní.
Vlastní porod proběhl naprosto v pohodě, personál se choval velmi přátelsky až rodinně. Do porodnice jsem přijela v neděli v pravé poledne a protože sloužili jen 2 asistentky a 1 lékař a zrovna rodily 2 maminy zároveň, čekala jsem 1,5 hodiny na vyšetření při příjmu. Po celou dobu jsem čekala společně s manželem a 4letým synem na vyšetřovně, což pro mě bylo příjemné, mít je tam s sebou po dobu, kdy se téměř nic nedělo. Samozřejmě až na kontrakce. Lékař při příjmu se ptal, zda chci přípravu (oholit a klystýr), obojí jsem odmítla a zároveň jsem uvedla, že bych ráda, aby se porod obešel bez oxytocinu. Ten jsem před 4 lety dostala, ani jsem nemrkla. Během čekání na třetí dobu chodila asistentka poslouchat ozvy, na monitor nedošlo, na ten už nebyl čas. Na porodním sále jsem si zvolila polohu, jak chci na křesle rodit. Bohužel až po porodu jsem si všimla porodní stoličky, kterou bych bývala využila a na pokoji jsem se sešla s maminou, která rodila na křesle v kleku zády k lékaři! Asistentku jsem požádala, aby mi nechali mimčo pochovat ještě než ho umyjí a nechají vyšetřit, samozřejmě za předpokladu, že to můj i jeho zdravotní stav dovolí. V 15.30 se narodil Štěpán, přišla se mezi dveře podívat dětská lékařka, asistentka jí reprodukovala můj požadavek, ona svolila a dostala jsem Štěpána ještě celého mokrého pochovat. To bylo nádherné. U staršího syna mi ho jen na chvilinku položili na břicho a hned ho zase brali a když jsem prosila, aby mi ho ještě chvilku nechali, tenkrát nevyhověli, že prý ho musí vyšetřit pediatr. Asistentka se zeptala, zda mi může dát něco na vyloučení placenty. Souhlasila jsem. Hned, ještě ze sálu jsem zavolala manžela, který znovu i se starším synem přijel a po celou dobu s námi oba byli na sále, kde nám uzavřením boxu udělali soukromí. Štěpána odvezli až v 17 hodin na novorozenecké a mě za půl hodiny, stále ještě společně s manželem a starším synem za ním. Požádala jsem, že ho chci hned k sobě, čemuž také vyhověli. Na oddělení šestinedělí mě sestra chtěla nechat dalších 6 hodin ležet, ale protože mi bylo fajn, požádala jsem ji, aby se se mnou šla vysprchovat hned. Taktéž vyhověli. Se Štěpánem nebyli žádné problémy při kojení, také péči novorozeneckého jsem moc nepotřebovala, ale zaregistrovala jsem u maminy prvorodičky, že byli taktéž velice ochotní, zejména s kojením velice usilovně pomáhali. Druhý den přišla malá krize, bylo hrozné vedro a já ještě neměla mléko, takže měl Štěpán žízeň a usilovně plakal 5 hodin téměř v kuse. Večer už jsem nevydržela a šla na novorozenecké, kde mu dali glukózu, aby zahnali žízeň a srazili teplotu, kterou si vyplakal. Také mi ho na chvilku pohlídali, abych se mohla najíst, osprchovat a podobně, protože to jsem za těch 5 hodin nezvládla. Pak jsme se ještě po 2 hodinách chodili ukazovat, zda je vše v pořádku a další den už jsem měla mléko a vše bylo v pohodě. Také nás mimo jiné naučili „klubíčkovat“, což je poloha vhodná jak na uklidnění tak při potížích s prdíky. To velmi ocenila rehabilitační lékařka, ke které jsme se později dostali a tuto polohu hodnotila jako velmi vhodnou na chování.
2 týdny po porodu jsem se tam ještě jednou vypravila na gynekologii na pohotovost se zaníceným prsem a obávala jsem se antibiotik. Zbytečně. Lékařka mi pomohla za asistence sestry z novorozeneckého odstříkat, poradily ještě jednu polohu na kojení a bylo po obtížích. Opět byli velice milí a vstřícní.
Abych to shrnula. Prostě jsem na Bulovce byla velice spokojená, na porod i poporodní péči ráda vzpomínám a přijde mi líto a nespravedlivé, když se tam tolik žen bojí rodit. Opravdu udělali ohromný pokrok.
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.