Na začátku školního roku se všechny děti představovaly a říkaly, jaké mají oči, vlasy, jak jsou veliké, co umějí… Malý Jakoubek hrdě prohlásil: "Já mám největší bříško ze všech, heč!"
Dětí, které jsou kulatější než jejich vrstevníci, je v ČR přibližně šest ze sta a toto číslo stále stoupá. Jejich "velké bříško" není jen kosmetický problém, obezita jako taková je zařazena do mezinárodního seznamu nemocí a tyto děti navíc mívají různé přidružené zdravotní potíže.
A co to obezita vlastně je? "Obezita je nadměrné hromadění tuku (většinou v podkoží), a jestli je člověk obézní, se zjišťuje pomocí BMI neboli body mass indexu. To je nejjednodušší způsob; existují pochopitelně i další metody, např. stanovení množství podkožního tuku, ale BMI slouží k základní diagnostice obezity. U dětí ale není BMI spolehlivým ukazatelem; obézní dítě je to, jehož hmotnost je minimálně o pětinu větší, než je průměrná váha dětí jeho věku. Úplně nejlepším ukazatelem jsou pak růstové křivky, které najdeme ve zdravotních průkazech českých dětí," vysvětluje kardiolog Zdeněk Trefný. Dodává, že k otylosti se přidávají další zdravotní problémy. "Nadměrné zatěžování kloubních chrupavek vede k artróze. Zvýšená tělesná hmotnost též přináší onemocnění srdce a cév a často se s ní pojí cukrovka. Na obezitu nemůžeme nahlížet jen jako na záležitost metabolismu tuku, ale i bílkovin a cukrů. A toto všechno se může objevit už v dětském věku."
Ke zdravotním problémům se mohou přidat i potíže psychické. "Už předškolák se může cítit vyčleněný ze skupiny ostatních dětí, zejména pokud je jediný, kdo se nějak výrazně liší od ostatních dětí. Může se stát středem pozornosti a hrozí mu šikana ze strany vrstevníků," říká psycholožka Václava Masáková.
Dětí, jako je Jakoubek pomalu, ale jistě přibývá, lékaři hovoří dokonce o epidemii obezity. Tento nepříznivý trend má několik příčin. "Životní úroveň se stále zlepšuje, strava je stále dostupnější, více jezdíme autem nebo jinými dopravními prostředky. Také více sedíme u televize, což snižuje množství pohybu. To vše se podílí na vzrůstající tělesné hmotnosti," vysvětluje docent Zdeněk Trefný, proč obézních lidí přibývá. Dodává, že příčinou obezity je nejčastěji nevhodný životní styl, málokdy se jedná o otylost, která je důsledkem nějaké choroby. Pokud lidé svádějí svá nadměrná kila na "rodinnou zátěž", jedná se podle odborníka o trochu jiné než genetické dědictví - jde o životní styl, který se v rodině traduje. Velké porce a konzumace sladkých a tučných jídel bývají tou pravou příčinou obezity, již jsme "zdědili po babičce".
Mnohé potraviny, které konzumujeme, v sobě navíc obsahují tzv. skryté cukry - málokdo si uvědomí, že když si špagety polije silnou vrstvou kečupu, sní více cukru, než kdyby si dal špagety "nasucho" a místo kečupu kopeček zmrzliny. Cukr se schovává v jídlech, v nichž by ho málokdo hledal, a proto se vyplatí sledovat jeho obsah nejen na etiketách cukrovinek. Vysoký obsah cukru najdeme i v různých nápojích, a to dokonce i v těch, které jsou "přírodní", třeba ovocné džusy.
Pokud dětem nabízíme potraviny a nápoje se skrytými cukry, uspokojujeme sice jejich vrozenou chuť na sladké, ale zároveň tak přispíváme k tomu, aby se časem zakulatily. Jejich preferenci sladké chuti navíc posilujeme i tak, že jim nabízíme různé sladkosti jako odměnu či jako "bolestné", pokud se uhodí nebo spadnou. Učíme je tak, aby své stresy "zajídaly".
Dalším zlozvykem přispívajícím k rozvoji obezity je dojídání, k němuž děti někdy nutíme. Chválíme děti za prázdné talíře a nevědomky tak "horší strávníky" vedeme k tomu, aby se překonali a snědli i to, co už se do nich skoro nevejde. Pokud prázdný talíř navíc odměníme sladkou "tečkou", zbytečně přetěžujeme zažívání dětí a zvyšujeme riziko obezity.
Obezitu mohou zapříčinit i psychické stresy v rodině; dítě, jehož rodiče se například rozvádějí, nebo to, které se vyrovnává s příchodem mladšího sourozence, může své starosti "zajídat".
Pětiletý Jakoubek, který se ve školce představil jako "ten s velkým bříškem", působil zpočátku jako velký "pohodář". "V podstatě o něm nevím, klidně si sám hraje u stolečku, nikam nespěchá, nehoní se po třídě," vyprávěla učitelka spokojeně kolegyním. I maminka si pochvalovala, že je Jakoubek klidný a nelítá jako ostatní kluci. Jeho životní styl se dá ilustrovat výrokem docenta Trefného: "Tyhle děti se ocitají v jakémsi bludném kruhu. Jsou obézní, protože se málo pohybují, a málo se pohybují, protože jsou obézní. Obezita se v podstatě podporuje sama."
Malý kliďas ale pochopitelně neunikl pozornosti učitelky; počáteční krátké období spokojenosti, že má ve třídě hodné a klidné dítě, vystřídalo vědomí, že je třeba Jakoubka nějak "rozhýbat" a zapojit mezi děti. Navíc si uvědomila, že klouček není tak spokojený, jak by se na první pohled zdálo - nebyl tak obratný jako ostatní děti, a tak při pohybových hrách pravidelně prohrával a nerad se převlékal před ostatními dětmi, protože někomu tu a tam "uklouzla" nějaká nepěkná poznámka.
K tomu, abychom našli to správné řešení a obéznímu dítěti pomohli překonat problémy související s jeho nadváhou, nám nestačí jen dobrá vůle. Určitě pomůže, pokud se pokusíme upravit denní režim třídy tak, aby se v něm objevilo co nejvíce pohybových aktivit. Pobyt venku se nesmí omezovat jen na hry na pískovišti; i když je děti opravdu milují, jde o sedavou činnost, při níž nedochází k dostatečnému energetickému výdeji.
Obézním dětem pohyb opravdu neuškodí, podle docenta Zdeňka Trefného by se takové dítě mělo zapojit do všech aktivit, které ve třídě probíhají. "Otylé dítě potřebuje hodně pohybu; měli bychom ho co nejvíce vybízet, aby se ‚hýbalo', zapojovat ho do společných her. To, že se při tom více zapotí a zadýchá, nevadí. Zadýchá se proto, že s sebou nosí ‚závaží' v podobě nadbytečných kilogramů, ale zvýšená námaha odbourává tuky a přispívá ke snížení tělesné hmotnosti."
Pohybové aktivity navíc pomáhají udržet dobrou náladu; v těle se při pohybu vytváří endorfin zvaný také hormon štěstí. Ten se sice dá získat i tak, že se budeme "krmit" čokoládou, ale pokud si jej "vyrobíme" sami zvýšenou tělesnou aktivitou, budeme nejen šťastní a spokojení, ale také o něco štíhlejší.
Děti, které mají nadváhu, by pochopitelně měly konzumovat rozumné množství stravy. Sice není možné, abychom jim ve školce "ordinovali" dietu, kardiolog Trefný však učitelkám doporučuje dohlížet na to, aby neměly jídlo zbytečně maštěné a nekonzumovaly moc sladkostí.
Učitelka, která pozoruje, že se některé z dětí více kulatí, by na to také měla taktně zavést řeč s rodiči. Může s nimi probrat stravovací návyky dítěte a případně jim doporučit návštěvu odborníka nebo jim nabídnout vhodnou literaturu. Péče o dětské zdraví je sice výsadní záležitostí rodičů, nelze však jen přihlížet, pokud pozorujeme, že se u dítěte objevuje nějaký zdravotní problém. Byla by chyba spoléhat se na to, že dítě z tloušťky "vyroste" nebo že si na to prostě zvykne. Učitelka není lékař, ale pokud sama jí střídmě a "nekrmí se" sladkostmi, může tak přirozeně ovlivnit stravovací návyky dětí, jež má na starosti. Její úloha při ovlivnění životního stylu rozhodně není zanedbatelná.
Článek je převzat z únorového čísla časopisu Informatorium 3-8 pro učitelky mateřských škol.
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.