Chtěla bych se s vámi podělit o svůj nevšední, nezapomenutelný a především neplánovaný zážitek v podobě překotného porodu.
Syn Štěpán se narodil 5.12., dalo by se tedy říct, že mi jej přinesli čerti a možná právě proto jsem měla z pekla štěstí... Ale popořadě...
Ráno jsem už cítila menší poslíčky, takovou tu předzvěst toho, že se NĚCO blíží... Ale vzhledem ke zkušenostem z prvního porodu jsem tomu nepřikládala valný význam... Proto jsme v pohodě s dcerkou uskutečnily logopedii, cestu zpět domů, takový ten náš klasický den hraní, oběda, odpoledního spánku...
Když přišel manžel z práce, bylo asi 16 hodin, vzal dcerku do města podívat se na čerty, já ještě mezitím vytřela celý byt. Vrátili se kolem 18. hod. Manžel telefonoval se šéfem, že pravděpodobně zítra "budeme rodit ", ale možná taky ne, vždyť to zatím byli jen poslíčci.
Kolem 20.hodiny (dcerka už poklidně spinkala a manžel vlastně též) jsem cítila, že začíná "přituhovat", vzbudila jse tedy manžela, aby mne oholil. Optal se, zda myslím, že pojedeme do porodnice dnes. Řekla jsem: "Myslím si, že ne. Uvidíme. Počkáme tak do půlnoci a potom kdyžtak vyrazíme." (Třeba podotknout, že stahy byly už možná po 1/4 hodině, já jsem však stále otálela vzhledem k prvnímu porodu, který trval přes 15 hodin a nakonec byl ukončen kleštěmi.) O půl desáté manžel řekl, že dojede pro moji sestru, aby hlídala dcerku a my mohli jet do porodnice... (Stále jsem váhala!:o)), říkala jsem, že do půlnoci času dost, aby nás nakonec ještě nevrátili, třeba se otvírám pomalu:o), manžel si to ale nenechal vymluvit a pro sestru jel....) V té době jsem měla pravidelné stahy po 10 minutách... Odjel a já už bolestí skoro nedýchala... Lehla jsem si v kuchyni na zem, příjemmě chladila, načež jse si všimla, že krvácím, odplazila jsem se tedy do koupelny, abych se vysprchovala. Abych pravdu řekla, ani nevím, jak jsem se do té vany dostala...
Pamatuji se, že jsem svým úpěním vzbudila dcerku, vzápětí dorazil manžel se sestrou a jejím přítelem, který při pohledu na mě pronesl důrazně - myslím, že byste měli zavolat záchranku!
Pak už to šlo rychle... Cítila jsem tlak v konečníku a také něco mezi nohami...Sáhla jsem si tam a zároveň se otočila na manžela : "Co to je ?"
Jeho odpověď zněla celým domem: " Ježíš marjá, Janulo, (sestra), ona rodí!" (Na to nikdy nezapomenu...:o)) A pak se mi narodil Štěpánek. Vypadl ze mne tak, že jsem ho málem ani nestihla chytit. Byl krásný, jakoby vyžehlený, hned brečel... A já s ním...štěstím...
Záchranka přijela pár minut poté, co se narodil. Už v podstatě nebylo co zachraňovat, všechno jsme to spolu úžasně zvládli. I do porodnice, abych porodila ještě placentu, jsme jeli spolu a přece každý zvlášť.
Na závěr chci sdělit ještě dvě důležité věci:
1/ Tolik jsem se bála, že druhý porod bude stejně hrozný jako byl ten první, navíc doktoři mě strašili velkým miminkem (Štěpán měl 3,5 kg). A vida jak to bylo jiné a nesrovnatelně lepší, asi z části i proto, že jsem si ten porod "vedla sama " od začátku do konce. Proto, maminky, pokud to jen trošku jde, nebojte se při porodu sdělovat zdravotníkům svá přání.
2/ Chtěla bych tímto ještě jednou poděkovat paní Kálové od nás z domu, která, když slyšela Štěpánův pláč, neváhala a přišla mi pomoct už jen tím, že jako jediná byla v té chvíli rozvážná a rozhodná a tím mi neuvěřitelně pomohla.
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.