Slíbila jsem vám, že se v poslední části seriálu dozvíte, co
si o porodu doma myslí české porodní asistentky.
Jenže ono to není tak
jednoduché - mezitím, co lékaři jsou v tomto případě jednotní, u porodních
asistentek tomu tak není.
Porodní asistentky mají u nás tři (a doufám, že jsem na
nějakou nezapomněla :-) ) profesní organizace, které je zastupují. Část
asistentek je sdružena v České asociaci porodních
asistentek (ČAPA). Některým porodníkům toto sdružení „leží v žaludku“
natolik, o něm mluví jako o militantní organizaci s nevhodným vystupováním na
veřejnosti. ČAPA usiluje, aby u nás měly asistentky stejná práva a povinnosti,
jako v Evropské unii a na stejné úrovni aby fungovala spolupráce mezi porodní
asistentkou a lékařem. Prosazují vzdělávání, které odpovídá požadavkům Evropské
unie, požadují, aby asistentky směly samostatně vést porody a těhotenské
poradny, chtějí obnovit návštěvní službu asistentek u žen po porodu. Rády by na
sebe převzaly péči o zdravého novorozence, včetně nácviku kojení. Schvalují
porodní domy a požadují, aby asistentka směla legálně pomáhat ženě při porodu
doma.
"Porody doma byly a budou, ale měla by je vést speciálně
školená porodní asistentka,“ řekla předsedkyně České asociace porodních
asistentek Ivana Königsmarková. Takových je podle ní zatím v ČR pět, a tak
většina žen, jež volí porod doma, zůstává bez odborné péče. Ve statistikách jsou
vedeny jako ty, které nestačily dojet do porodnice, nebo jako sociální případy.
Potvrdila, že porod doma není pro každou ženu. "Nejde nám o to zvýšit propagací
porodů doma jejich počet, ale zajistit péči ženám, které se pro něj rozhodnou,"
vysvětlila. (ČTK, duben 2002)
A zejména poslední požadavek se stal „nestravitelným“ pro
některé porodní asistentky, které se od ČAPA odtrhly a v současnosti jsou
sdruženy pod Českou asociací sester (ČAS). ČAS
se též zasazuje o sladění českého a evropského vzdělávání, porodní asistentky
sdružené v této organizaci jsou však umírněnější - rády by větší samostatnost,
ale odpovědnost za porod nechť stále leží na lékaři. Porody doma odmítají jako
nepřijatelné riziko.
„To už je vyslovené hazardování s důvěrou rodiček. Pro
zkušenou porodní asistentku samozřejmě nebude těžké přesvědčit klientku, že
porod doma je to nejlepší. Kdo se pro něj rozhodne, měl by vědět, že to není
vždy jen radostná událost. S tou horší variantou jsme si už odvykli počítat,
protože případné komplikace se většinou podaří lékařům v nemocnici zažehnat. Co
si ale v kritické situaci počne s rodičkou samotná porodní bába kdesi v
kuchyni," ptají se Libuše Barešová (pozn.: předsedkyně gyn.-por. sekce ČAS) a
Eva Vendlerová. Aby se distancovaly od radikalismu svých kolegyň z asociace,
zakládají nyní sestry z motolské nemocnice novou profesní organizaci. Hlavním
cílem sekce pro gynekologii a porodnictví při České asociaci sester by nemělo
být podnikání asistentek na vlastní pěst, ale naopak rozvíjení jejich spolupráce
s lékaři. "Nemám ambice vést porody, nepovažuju se za služku lékařů. Budu však
spokojena, když se na naší klinice podaří prosadit porodní vany či porodní
stoličky. Kdyby bylo dost peněz, určitě by se také už rodilo místo na sále v
intimnějších pokojích," říká Eva Vendlerová. Na druhé straně tvrdí, že z
některých "klasických" zásad slevit nelze: "Holit se u nás asi bude stále,
nastřihávat v nutných případech také a ani klystýr nezrušíme. Z čistě
hygienických důvodů - abychom předešli infekci."
(MF Dnes, 7.5. 2001)
Třetí organizací je Sdružení porodních asistentek Čech, Moravy
a Slezska (SPAČMaS). Ty se též snaží vylepšit vzdělávání i postavení porodních
asistentek, spolupracují s gyn.-por. sekcí ČAS a Českou
gynekologicko-porodnickou společností, obviňují ČAPA, že rozeštvává české
porodní asistentky.
„Nemůžeme přece dokonalou péči o ženu
a dítě zničit válkou mezi lékaři a porodními asistentkami.Časem nám budoucnost
přivede vzdělanější mladé porodní asistentky s vysokoškolským vzděláním, kterým
vyřeší otázku, „kdo je porodní asistentka“.
(Darina Kopřivová, předsedkyně SPAČMaS, čas. Sestra
3/02)
A teď si vyberte :-) Každopádně i ve státech EU se můžete
setkat s asistentkami, které s porody doma nesouhlasí. Nevím o tom, že by je
někdo nutil k takovým porodům docházet, bývají zaměstnané v nemocnicích a tam
také porody odvádí. Důležité však je, že je profesionálně postaráno též o ženy,
které do nemocnice z nějakého důvodu nechtějí.
Na poli porodů doma se v Čechách výrazně angažuje Hnutí za aktivní mateřství, které (kromě
jiných aktivit) pomáhá zajistit odbornou pomoc u takového porodu. Zamailovala
jsem jim několik otázek a paní Marie Vnoučková (porodní asistentka) mi
odpověděla toto:
„Hnutí za aktivní mateřství vzniklo hlavně proto, abychom
poukázaly na některé nedostatky, které souvisejí s poskytováním péče v
porodnicích a abychom zlepšily informovanost rodičů a také zdravotníků, ale
koneckonců i politiků v oblasti porodní péče.
Prvotní tedy bylo, jak zajistit lepší péči v porodnicích.
Velice záhy se na nás začali obracet matky nebo otcové a
žádali nás o radu, co mají dělat, když chtějí porodit doma.
Začaly jsme se tedy zabývat zajištěním péče v domácím
prostředí a zjistily jsme, že ta je téměř nulová.
Lékaři, politici
i pojišťovny na naše dotazy odpovídali
velice podrážděně, řekla bych, že jejich reakce byla až xenofobní. To co
neznali, označili za nebezpečné.
Zjistily jsme tedy toto:
1. Děti se doma rodily, rodí a pravděpodobně rodit budou.
2. Rodiče, kteří se rozhodnou vědomě pro porod doma jsou
většinou velice zodpovědní, snaží se získat co nejvíce informací, snaží se
zajistit si péči.
3. Téměř nikdo takovou péči není ochoten poskytnout.
4. V zahraničí (tedy spíše Evropa a Severní Amerika) poskytují
péči během porodu doma převážně porodní asistentky, v menší míře praktičtí
lékaři. Nevím, jestli někde chodí k porodům doma gynekologové. Myslím, že pokud
ano, tak pouze v zanedbatelném počtu.
5. V Česku je velmi málo registrovaných, tedy samostatně
pracujících porodních asistentek.
6. Prakticky až na výjimku Zlínského okresu nemají smlouvy s
pojišťovnami. (Na Zlínsku nevím o žádné PA
, která by chodila k porodům doma.
Poskytují pouze péči před a po porodu.)
7. O porodech doma v ČR neexistují žádné dostupné statistické
údaje.
8. Statistické údaje z USA hovoří ve prospěch porodu pouze s
porodní asistentkou, pokud má rodička nízké riziko komplikací. V Holandsku se
rodí 75% dětí pouze za asistence PA a
33%dětí se rodí doma.
9. Ve všech zemích, kde je porodní péče poskytovaná doma, se
za významné bezpečnostní opatření považuje přítomnost školeného poskytovatele
péče, dostupná následná péče (sekundární-lékař+vybavená nemocnice).
10. V České republice není definovaná primární porodní péče
(poskytovateli primární péče jsou praktický lékař, praktický gynekolog a
praktický pediatr a dentista, u žádného se však nepředpokládá, že bude
poskytovat péči během porodu).
11. Pokud žena chce v ČR porodní péči hrazenou z veřejného
zdravotního pojištění musí se nechat hospitalizovat.
12. Ze zákona jsou všichni občané ČR zdravotně pojištěni.
13. I v ČR patří vedení fyziologického porodu do kompetencí
p.a. Spíše je toto pravidlo dodržováno na Moravě, v Čechách i fyziologické
porody vedou gynekologové.
Ptala jste se na komplikace. Nevím o žádných závažných
zdravotních komplikacích, které by vznikly v souvislosti s porodem doma (pozn. -
v posledních letech v ČR). Nesetkala jsem se s žádnými rodiči, kteří by
prohlásili po porodu doma, že by příště rodili raději v porodnici. Jedni rodiče
řekli, že by raději rodili příště v porodním centru, než doma, ale byli radši,
že rodili doma než v porodnici. Děti se nemohou vyjádřit, rodiče si pochvalují
jejich klid a vyrovnanost.
Komplikace nastávají v komunikaci se zdravotníky následné
péče. Rodiče například jedou do porodnice, protože chtějí ošetřit poporodní
poranění nebo jen zkontrolovat sebe a dítě. Často jsou vystavováni psychickému
týrání, někdy i odepření péče. Dobré zkušenosti se začínají objevovat s
praktickými pediatry. Většinou se ujmou doma narozeného dítěte s profesionální
vstřícností.
Proto univerzální rada pro rodiče, kteří chtějí péči během
porodu doma, ale i před ním a po něm jak pro sebe tak pro svoje dítě je:
obracejte se na primární poskytovatele zdravotní péče a na porodní asistentky,
které mezi primární poskytovatele péče všude ve světě patří. Na nemocnice se
obracejte pouze v případě, že to vyžaduje situace, nebo, když Vás tam pošle
poskytovatel primární péče. Než se rozhodnete pro porod doma, zhodnoťte společně
s lékařem primární péče míru rizika, která Vám a Vašemu dítěti během porodu
hrozí. Pro porod doma se rozhodněte pouze tehdy, když toto riziko je velmi malé.
Co se týče vzdělání porodních asistentek, bude nejlépe, když
se obrátíte na Českou asociaci porodních asistentek. To je oborová organizace,
která jako jediná v ČR je členem mezinárodní organizace porodních asistentek
ICM. Ta vydává direktivy, jakým způsobem mají být PA. vzdělávány. Myslím, že v
ČR jsou vědomostně celkem dobře připravovány, chybí jim praktický výcvik v
poskytování péče během porodu doma nebo v porodním centru. Sama nepovažuji
zařazení vzdělání PA na lékařské fakulty za ideální.
1. na univerzitách mají vyučovat univerzitně vzdělaní učitelé,
v ČR nejsou univerzitně vzdělané PA
2. PA je jiná profese, není to méně vzdělaný lékař, ale jinak
vzdělaný pracovník, není to ani sestra. Porodní asistentky by měly mít vlastní
vzdělání. Školu pro porodní asistentky.
V současnosti lékaři mají jeden semestr gynekologie a
porodnictví. Porodní asistentky se v oboru gynekologie a porodnictví vzdělávají
tři roky na vyšších zdravotnických školách. Mají také obor ošetřovatelství a
péče o ženu, což je dle mého soudu v průběhu fyziologického porodu stěžejní .
To, že spousta porodních asistentek poskytuje péči v porodnici během porodu
špatně nebo vůbec, jste se možná měla možnost přesvědčit.
Je toho mnoho, co se musí ve zdravotní péči v ČR vyjasnit a
vyřešit, než budeme moci porody doma propagovat, jak Vy říkáte.
Stále jsme ale přesvědčené o tom, že lidem, kteří pro sebe
nacházejí jako příznivější rodit v přirozeném prostředí je třeba pomoci, pokud
si to přejí a to ať se rozhodnou porodit v nemocnici nebo doma.“
Protože směřujeme do EU, přidala bych ještě seznam aktivit,
které by měly být minimální náplní práce porodní asistentky v členských
státech:
- poskytovat odpovídající spolehlivé informace a poradenství,
týkající se plánování rodičovství
- diagnostikovat těhotenství a monitorovat normální
těhotenství; provádět vyšetření nezbytná k monitorování vývoje normálního
těhotenství;
- předepisovat vyšetření (včetně poradenství k nim), nezbytná k
co možná nejvčastnější diagnóze rizikových těhotenství;
- zajišťovat program přípravy k rodičovství a kompletní
přípravy k porodu včetně poradenství k hygieně a výživě;
- pečovat o nastávající matky a pomáhat jim při porodu, a za
pomoci vhodných klinických a technických prostředků monitorovat stav plodu v
děloze;
- vést spontánní porody, včetně epiziotomie v případech, kdy je
to nezbytné, a v naléhavých případech vést i porod koncem pánevním;
- rozpoznat varovné známky abnormalit u matky nebo dítěte,
vyžadující vyjádření lékaře, a podle potřeby lékaři asistovat; přijmout
nezbytná urgentní opatření v nepřítomnosti lékaře, jako je zejména manuální
vyjmutí placenty, podle možnosti s následným manuálním vyšetřením
dělohy;
- vyšetřit novorozence a poskytnout mu odpovídající péči;
provést podle potřeby veškeré nezbytné kroky včetně resuscitace;
- pečovat o rodičku v postnatálním období a monitorovat ji, a
podávat matce veškeré nezbytné informace v péči o dítě, aby se zajistilo jeho
optimální prospívání;
- zajišťovat léčebné postupy předepsané lékařem;
- vést veškeré nezbytné záznamy
Tak, a úplně poslední informace. V dubnu u nás byli experti z
Evropské komise, kteří sledovali úroveň vzdělávání v našem zdravotnictví. Z
výsledků, které pronikly do tisku (konkrétně Zdravotnických novin) - k porodním asistentkám měli
především výhrady, že stát dosud právně nevyřešil postavení porodních asistentek
jako nezávislého povolání (např. jejich kompetence v primární péči), že je málo
pracovišť pro praktickou výuku a málo vyučujících porodní asistence s
vysokoškolským vzděláním a odbornou praxí.
A to už je opravdu vše.