České děti jsou „přesolené“, a to už od kojeneckého věku. U některých je nadbytek sodíku ve stravě až čtyřnásobný.
Jedním z důsledků je stále větší počet dětí ve školním věku, které trpí vysokým krevním tlakem.
Průzkum stravovacích zvyklostí dětí do tří let, který v minulém roce uskutečnilo Poradenské centrum Výživa dětí, přinesl překvapivé zjištění: Osmdesát procent miminek mezi 6 a 12 měsíci má ve stravě nadbytek soli. Ve věkové skupině 1 - 1,5 roku je to už 95 % dětí a ještě starší překračují doporučené množství sodíku všechny, některé až čtyřnásobně.
„Překvapivě byly nadbytky zjištěny i u dětí, které byly kojeny a dokrmovány pečlivě připravovanou domácí stravou,“ uvádí doc. Zuzana Urbanová z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a dodává: „Velkým nešvarem je například častá konzumace přesoleného pečiva, které mnohé děti dostávají už od kojeneckého věku. Později se k pečivu přidá ještě uzenina, sýry, solená másla a jiné potraviny, které mají obsah soli většinou tak vysoký, že už jedna porce pokryje celodenní doporučenou dávku.“ Největší riziko nadměrného příjmu sodíku v kojeneckém a batolecím věku spočívá v přetěžování ledvin, které v tomto období ještě nejsou dostatečně zralé. Druhým, obecně podceňovaným problémem je pěstování návyku na slanou chuť, který se s přibývajícím věkem dále stupňuje. Právě tady je počátek špatných stravovacích návyků a budoucích problémů s nadváhou.
Paradoxní? Jen zdánlivě. Děti, které si v batolecím věku navyknou na slané, po nástupu do školy svoje chutě pochopitelně nezmění. Současně se ale dostávají „z dosahu“ rodičů, kteří už nemají příliš velký vliv na to, co dítě během dne sní. A jeho výběr je jasný: „nejdobřejší“ je slané. To si pochopitelně žádá důkladné zapití - a můžeme si být jistí, že naše zlatíčka nezvolí bylinkový čaj ani čistou vodu… Dnes už se ví, že sladké nápoje, tolik milované teenagery, jsou jednou z hlavních příčin jejich skokově rostoucí obezity. Zatímco v roce 2000 byla diagnostikována u necelých 900 ze 100 000 dětí do 14 let, v roce 2008 už to bylo 1703 dětí (údaj Ústavu zdravotnických informací a statistiky). A předpokládá se, že obézních dětí je ve skutečnosti ještě víc, protože ne u všech byla obezita zaznamenána. Děti, u kterých se nepodaří tento vývoj zvrátit, se bohužel brzy stávají pacienty dětských kardiologických ordinací. Zátěž pro jejich srdce a celý oběhový systém je tak velká, že u dětí školního věku lékaři nacházejí nemoci, které se dříve objevovaly ve věku jejich rodičů a prarodičů.
I „uvědomělí“ rodiče, kteří se snaží dbát na rozumnou výživu, většinou podceňují tzv. skrytou sůl, která není na pohled patrná a vyskytuje se i v potravinách, kde by ji člověk nečekal - třeba v kečupu, sladkých sušenkách nebo dětmi tolik oblíbeném kakau. Některé průmyslově vyráběné snídaňové cereálie mají téměř 1000 mg sodíku na 100 g výrobku. Na jednu porci tak vychází cca 300 g sodíku, což je zhruba polovina doporučeného denního množství pro dospělého! 1 rohlík představuje pro batole dostatečnou dávku sodíku na celý den. Zvláštní kapitolou jsou minerálky, které mohou obsahovat více než 1000 mg sodíku v jednom litru. Nezáleží příliš na tom, které potraviny jsou „zdravé“ - sladký loupák z bílé mouky obsahuje zhruba stejné množství sodíku jako celozrnný. Skutečné slané bomby jsou pochopitelně uzeniny (včetně dietních párků) a sýry (především tavené).
75 % veškeré soli, kterou zkonzumujeme, pochází z průmyslově zpracovaných potravin. Asi 15 % je přidáváno v průběhu vaření a jen 10 % je obsaženo v přírodních surovinách. Z toho plyne, že „ubránit se“ přesolování opravdu není snadné. Přesto jsou opatření, která máme ve své moci: vyplatí se například při nákupu pečlivěji pročítat etikety potravin. „Nejjednodušší a nejúčinnější je děti vůbec na slanou chuť nenavykat,“ doporučuje Jitka Rusková z Poradenského centra Výživa dětí. „Co nejdéle kojte a příkrmy připravované doma nesolte. Nenechte se zmást tím, že vám připravené jídlo nechutná, chuťové buňky miminka ještě slané nevyžadují! Kupujete-li hotové příkrmy ve skleničkách, máte šanci mít příjem velmi dobře pod kontrolou, hodnoty sodíku jsou zde totiž povinně uváděny.“ Je-li vaše dítě větší a na slané už si zvyklo, zkuste dávky soli postupně snižovat při vaření, strávníci to ani nezaregistrují. Nenechávejte stát na stole slánku ani misky se solenými oříšky či chipsy. A snažte se mít alespoň trochu přehled nad tím, jak se dítě během dne stravuje.
Ve většině vyspělých evropských zemí jsou v „solné osvětě“ dále než my. Například ve Finsku je od roku 1970 vedena celostátní kampaň za snížení solení, které se podařilo srazit na 1/3. Důsledkem je snížení úmrtnosti na cévní a mozkové příhody o 75 %. Velmi zajímavé je zjištění, ke kterému došli při kampani ve Velké Británii: úbytek soli o 10 - 20 % strávníci vůbec nepoznali. Podobné snahy se začínají objevovat i v ČR, i když jen v rámci ojedinělých iniciativ. Například ve stravovacích zařízeních v Lázních Poděbrady, kam se jezdí léčit děti trpící nadváhou, začali systematicky snižovat dávky soli, což se při pobytech trvajících 4 - 6 týdnů už může pozitivně projevit. Dále ovšem záleží na rodičích, zda budou v nastoupeném trendu pokračovat.
Nezáleží příliš na tom, které potraviny jsou „zdravé“ - sladký loupák z bílé mouky obsahuje zhruba stejné množství sodíku jako celozrnný.
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.