Dobře rozvinutá grafomotorika je podmínkou pro psaní

Píšeme nejen rukou, říká Martina Simonidesová. A na to, jak dítě kreslí a píše, má vliv mnoho věcí. Přípravou na psaní tak podle ní nejsou pouze pracovní listy, ale třeba také skákání snožmo nebo jízda na koloběžce.

Co si můžeme představit pod pojmem grafomotorika? Setkávám se s tím, že si lidé myslí, že jde jen o vyplňování pracovních listů, ale to asi není všechno, že?

Ne, to opravdu není všechno. Grafomotorika je soubor psychomotorických činností, které vykonáváme při kreslení a psaní. Patří do ní hrubá motorika, tedy motorické funkce paže, ramene a lokte, a jemná motorika, motorika prstů a dlaně. Náleží sem též motorika očních pohybů a motorika mluvidel, tedy artikulačních orgánů, a vizuomotorika neboli souhra mezi okem a rukou. S grafomotorikou také souvisí zrakové a sluchové vnímání, koncentrace pozornosti a lateralita. Při výčtu jednotlivých činností, které jsou zapotřebí pro grafický projev, je jasné, proč má tolik dětí obtíže se psaním v počátku školní docházky. Stačí, aby jedna z funkcí nebyla dostatečně rozvinutá, a kreslení v předškolním věku a psaní ve škole je ztížené.

Takže grafomotorika je velmi komplexní záležitost. Proč rozvíjet grafomotorické schopnosti už v předškolním věku?

Je to důležité, protože se tyto schopnosti později stanou základem pro získávání dovedností, jako je psaní a čtení. V předškolním věku je vhodné zaměřit se na rozvoj řeči, zrakového a sluchového vnímání, prostorové orientace a celkové motorické obratnosti. Na tomto podkladě se později budou utvářet dovednosti a vědomosti. Tyto schopnosti a dovednosti by nejpozději kolem šestého roku měly dosáhnout úrovně školní zralosti, aby dítě mohlo bez obtíží zvládnout nároky školy. Grafomotorika je jedním z kritérií pro posuzování zralosti dítěte pro školu. Dobře rozvinutá grafomotorika je podmínkou pro psaní. Mnohé děti předškolního věku potřebují, abychom jejich grafomotorický vývoj podpořili. Jsou to zvláště ty děti, u nichž pozorujeme nerovnoměrný vývoj jednotlivých složek psychomotoriky. Tyto děti mívají různé grafomotorické obtíže, které vedou k tomu, že téměř veškerou energii spotřebují na samotný akt psaní a nezbývá jim energie na obsah psaného. Bývají pomalejší než jejich vrstevníci, obtížně se koncentrují na to, co dělají.

Které schopnosti a dovednosti potřebujeme pro budoucí psaní?

Pro budoucí psaní dítě potřebuje mít dostatečně rozvinuté zrakové a sluchové vnímání, prostorovou orientaci, řeč a koncentraci pozornosti. Mělo by mít také dostatečně uvolněnou paži v oblasti hrubé i jemné motoriky. Dítě by mělo být schopné současně pohybovat ramenem, loktem, zápěstím a prsty. Pokud má dítě tyto schopnosti dostatečně rozvinuté, dá se předpokládat, že s psaním ve škole nebude mít větší obtíže.

Co ovlivňuje a formuje grafomotoriku?

Grafomotoriku ovlivňuje celkový psychomotorický vývoj dítěte. Po celé předškolní období by dítě mělo mít dostatek příležitostí a podnětů ke grafickému projevu. Pedagogové by měli hlídat správné uchopování psacího náčiní. Při špetkovém úchopu jsou palec a ukazováček přesně naproti sobě, prostředníček podpírá tužku zespodu a dlaň zůstává otevřená. Jakmile dítě zavře malíček a prsteníček do dlaně, v ruce vzniká napětí a nelze udržet ruku uvolněnou. Velice často se stává, že prostředník, který tužku podpírá, se připojuje k prstům zavřeným v dlani, protože prsty jsou vzájemně propojené. Tím se úplně vytěsní špetka a dlaň se zavře. Konec psacího náčiní by měl směřovat za rameno té ruky, kterou dítě píše. V předškolních zařízeních se používají různé pracovní listy, jež jsou ovšem vhodné jen pro některé děti. Pokud dítě grafomotorické listy nezvládá, nebaví ho, vyrušuje ostatní a odbíhá od činnosti, potřebuje jiné podněty, které odpovídají jeho aktuální vývojové úrovni. Není možné hodnotit grafický projev dítěte podle toho, co je na konci, co je jeho výsledek. V praxi se běžně setkávám s dětmi, které mají obsahově velmi pěkné kresby, píšou krasopisně, ale přesto mají grafomotorické obtíže. Je potřeba vyhodnotit proces, cestu, kterou dítě dojde k výsledku. Často se stává, že mi rodiče nebo učitelé říkají: „Vždyť ale dítě tak rádo a pěkně kreslí, podívejte se, jak mu to jde.“ Ano, ale jakým způsobem k tomu dojde? To je podstatné, to musíme řešit. Pokud by se u takového dítěte hodnotil obsah, jistě by bylo mimo podezření, pokud se však hodnotí průběh, je možné obtíže odhalit. Některé děti jsou schopné psát neuvěřitelným krasopisem, ale úsilí, které vynaloží, je neúměrné výsledku, děti nedokážou později ve škole písmo zmenšit a zrychlit a bolí je paže při psaní.

Souvisí grafomotorika se smyslovým vnímáním dítěte?

Ano, velmi úzce. Smyslové vnímání je prostředkem pro vnímání světa. Čím více smyslů dítě zapojí, tím je jeho zážitek komplexnější. Dítě je tak schopné poznat vlastnosti nějakého předmětu nebo situace, kterou bude graficky ztvárňovat. Smyslová výchova pomáhá dětem v předškolním i školním věku rozvíjet a prohlubovat smyslové vnímání - zrak, sluch, hmat, čich a chuť. Není podstatná kvantita, ale kvalita. Stačí jeden namalovaný obrázek zajímavou technikou nebo technikami, kterému předchází podrobné zkoumání jevu, objektu. Malování, kreslení může být jako cíl samo o sobě, ale může být také prostředkem k poznávání světa, může to být cesta. Dítě je nastaveno vnímat všemi smysly a je na nás, zda mu to umožníme. A to je podle mého názoru podstatné.

Ukazovala jste mi různé psací potřeby. Jak bych jako učitelka poznala, co mám dítěti nabídnout?

Podle toho, jak uchopuje psací náčiní. Pokud u něj přetrvává dlaňový úchop, dítě nedokáže tužku udržet v prstech, pořád mění způsob, jak ji drží, nabídneme mu pomůcku, kterou může držet v dlani. Dlaňové pastelky, fixy nebo štětce vyplní dlaň a umožní i dětem nacházejícím se na nižší vývojové úrovni hodnotný grafický projev. Tyto pomůcky jsou vhodnou přípravou na další období.

U některých dětí přetrvává dlaňový úchop ještě po čtvrtém roce, což už je samo o sobě alarmující. Pokud dítě začne spontánně uchopovat kreslicí náčiní do prstů, měl by se hned začít nastavovat špetkový úchop. Na této vývojové úrovni dítěti nabízíme kvalitní trojhranné pastelky s měkkou tuhou, trojhranné štětce a fixy.

Chci ale zdůraznit, že ačkoli pomůcky jako trojhranné tužky, pastelky, štětce, pera a další ergonomické pomůcky jsou báječné, je to jen podpora, nevyřeší se jimi grafomotorické obtíže.

Jaký význam má rodina pro rozvoj grafomotorických schopností dítěte?

Rodina může velmi významně ovlivnit grafomotorický rozvoj dítěte tím, že mu poskytne různorodé podněty, které odpovídají aktuální úrovni jeho vývoje. Děti potřebují získávat různé zkušenosti, které jim pomohou rozvíjet jemnou i hrubou motoriku. Musí mít dostatek příležitostí k volnému pohybu, kdy se učí koordinovat pohyby těla. U rozvoje jemné motoriky se někdy setkávám s tím, že rodiče upřednostňují kresbu pastelkami, která je ale pro děti vzhledem k uchopování psacího náčiní poměrně náročná.

Někteří lidé mají výhrady k tomu, že děti kreslí fixem. Mají dojem, že to není dostatečně umělecká technika, protože fixem se nedá například stínovat. Co si o tom myslíte?

Kresba fixem je jen jedna z výtvarných technik. A proč dětem neumožnit kreslit fixy, které jsou navíc ergonomické, mají různé tloušťky. Grafický záznam fixem je jasný, zřetelný, dítě má okamžitou zpětnou vazbu. Fixy jsou vhodné hlavně v počátcích, kdy dítě kreslí jednotlivé znaky, čáry. Když rodiče umožní dítěti kreslit na svislé plochy, například na papíry připevněné na tabuli, nebo na zdi, připraví mu fixy, které budou pořád k dispozici, může dítě kreslit, kdykoli bude chtít. Má k tomu neustále přístup, nemusí si říkat rodičům. Dítě chodí kolem, kreslí čáry, kruhy, a jednoho dne se na papíře nepozorovaně objeví slunce, které dítě nikdo kreslit neučil… Tak to vypadá v ideálním případě, kdy je dítě zdravé a na podněty adekvátně reaguje. Některé děti, jež mají například zdravotní handicap, neurologické postižení, mají poruchu autistického spektra nebo sníženou úroveň rozumových schopností, můžou mít grafomotorický vývoj opožděný, jsou svým handicapem omezené. Grafomotorický vývoj těchto dětí jde ruku v ruce s jejich celkovým psychomotorickým vývojem.

Myslíte, že bychom děti neměli učit, jak nakreslit člověka nebo sluníčko?

Měli bychom je nechat, aby si na to přišly samy. Pokud děti vedeme k tomu, jak má vypadat „správná“ postava nebo sluníčko, je to smutné. Z kresby se vytrácí autentičnost a dítě je ochuzeno o vlastní zkoumání a objevování. Skutečnost mu je předkládána hotová a dítě pouze napodobuje, a když napodobí, tak je „úspěšné“. Jakákoli kresba, která vychází z vlastní potřeby dítěte vyjádřit se, je ten nejkrásnější a nejdokonalejší záznam. V praxi zažívám dojemné situace, kdy mi rodiče pěti- až šestiletých dětí, které nikdy neměly potřebu kreslit, sdělují, že se konečně dočkali a mají domovy vyzdobené obrázky svých dětí. Projevovat se kreslením nebo malováním je silná vnitřní potřeba dítěte. Když se tak neděje, nebo se to děje jinak, než je obvyklé, asi je někde problém a je potřeba pomoci. Důležité také je, aby děti kreslily to, co znají. Když si povídáme o vodě a společně ji chceme kreslit nebo malovat, měly by děti vědět, co voda je, jaká je, co se s ní dá dělat a k čemu je potřeba. Děti by si vodu též měly „vyzkoušet“ a teprve potom malovat.

Jak diagnostikovat a hodnotit úroveň grafomotorických schopností dítěte?

Jako diagnostický prostředek se nabízí kresba, u níž můžeme hodnotit obsah, tedy co je nakresleno, a pak formu, tedy jak je to nakresleno, a cestu, jak to vzniklo. Existují určité varovné signály, které nás můžou upozornit, že by nemuselo být vše v pořádku. Patří sem nerovnoměrný a opožděný vývoj dítěte - dítě se nachází na nižší úrovni psychomotorického vývoje a málo a nerado kreslí. Pokud dítě do konce pátého roku života nezačne samo intenzivně vyhledávat kreslení, praxe ukazuje, že takové dítě má většinou grafomotrické obtíže. Rodiče někdy argumentují, že dnes existují tablety nebo počítače. Ale v první třídě si dítě sedne s tužkou k psacímu stolu a přibližně dvě až tři hodiny denně se bude nějak graficky projevovat.

Někteří lidé říkají, že ruční psaní je přežitek a že psát na počítači je jednodušší. Jaký má podle vás psaní význam?

Podle některých výzkumů psaní vede k vyšší intenzitě mozkové činnosti a k lepšímu vyjadřování. Někteří studenti říkají, že když píšou klasicky, ne na počítači, je to pro ně lepší, více si zapamatují. Nemyslím si, že vždy, když se něco zjednoduší, je to také automaticky lepší.

Jaký máte názor na písmo Comenia Script, jež se nyní ověřuje na některých školách?

Argumenty, proč by se tohle písmo mělo zavést plošně, pro mě nejsou dostačující. Za podstatný argument pro zachování písma spojitého považuji to, že spojité písmo je rytmické. Z nespojitého písma se rytmus vytrácí, děti můžou mít problém poznat, kde začíná a končí slovo nebo věta.

Můžeme se ale setkat s dětmi, které mají například neurologické onemocnění nebo jiný zdravotní handicap a nejsou schopné psát spojitě. Píší proto velkými nebo malými tiskacími písmeny. V jejich případě jde o kompenzaci, která je namístě.

Můžeme se vrátit k tomu, jak rozpoznat obtíže v grafomotorickém projevu dítěte?

Na obtíže nás může upozornit i to, že dítě mění při kreslení polohu těla nebo si otáčí papírem. Také obtíže s řečí mohou signalizovat obtíže v grafomotorice, protože motorika mluvidel a motorika paže jsou propojené. U dítěte, které má logopedické obtíže, je proto dobré sledovat i jeho grafomotorický vývoj. Signálem mohou být také obtíže s prostorovou orientací, rozpoznáváním, co je nahoře a dole nebo vpravo a vlevo. Dále to je nevyhraněná lateralita a zkřížená lateralita, která se bohužel nedá úplně snadno rozpoznat. Pokud zaznamenáme, že dítě kreslí obrázky zdola nahoru nebo není schopné napodobit tvar či ho zrcadlově obrací, může to také signalizovat možné obtíže. Musíme se též věnovat dětem-levákům. Leváctví samo o sobě samozřejmě není problém, ale protože píšeme zleva doprava, je to pro ně náročnější. Znovu zdůrazním, že se můžeme setkat s výtvarně nadaným dítětem, které má grafomotorické obtíže.

Co by se stalo, kdybych si řekla, že dítě dobře kreslí a píše, a tak nebudu řešit techniku, i když s ní má dítě obtíže?

Záleží na obtížích, které dítě má. Mohou ho bolet záda, rameno, zápěstí, hlava, může se cítit unavené. Dítě může psát pěkně, ale pomalu, nebo není schopné písmo zmenšit. Tyto obtíže se nejčastěji objevují na přelomu druhé a třetí třídy základní školy, kdy se zvyšuje množství psaného textu, je potřeba zvýšit rychlost psaní, protože učiva je více a je náročnější. A v tu dobu už musí být psaní automatizované.

Můžeme se setkat s dětmi, které mají ambidextrii, kreslí stejně dobře pravou jako levou rukou. Pro kterou z nich se rozhodnout při vstupu do školy?

Samozřejmě se můžeme setkat s dětmi, které jsou schopné psát stejně kvalitně oběma rukama. V případě ambidextrie je pouze na rozhodnutí dítěte, kterou rukou bude psát. Někdy se ukáže, že dítě zatím ruce při grafickém projevu střídá, někdy kreslí levou, někdy pravou. V takovém případě je potřeba zaměřit se na ruku, která vychází z testu laterality jako dominantnější, a podporovat její rozvoj.

V současnosti se objevil nový trend. I malé děti mají své počítače nebo tablety a už odmala je usazujeme k technice. Nemají ale možnost si věci osahat a lateralizace tak asi probíhá pomaleji, že?

Ano, a nejen lateralizace, ale i rozvoj grafomotoriky bývá u těchto dětí opožděný. Není to úplně pozitivní trend. Setkávám se s dětmi, které například v šesti letech ještě neumějí stříhat.

Souvisí úroveň grafomotorických schopností dítěte s tím, jak se dokáže koncentrovat, jakou má úroveň pozornosti?

Může, ale nemusí. Některé děti mají úroveň pozornosti ovlivněnou z neurologických příčin a nemají obtíže s grafomotorikou.

Takže dítě, které má třeba ADHD, nemusí mít grafomotorické obtíže?

Samozřejmě že ne. Ale setkávám se s dětmi, které mají obtíže s koncentrací pozornosti a zároveň s grafomotorikou. Grafický projev je pro ně náročný, stojí je spoustu energie, a ony pak nejsou schopny se na činnost soustředit po delší dobu. Takovým dětem kreslení nepřináší žádnou radost a není se čemu divit. Někdy je při něm bolí rameno nebo zápěstí, ruka se potí.

Můžeme už v předškolním věku podle úrovně grafomotorických dovedností odhadnout, jestli dítě nebude trpět dysgrafií?

Dysgrafie je specifická vývojová porucha učení, která postihuje schopnost dítěte naučit se běžným způsobem psát. Je to porucha jedné nebo více psychických funkcí, které jsou potřeba k řeči v písemné podobě. A nelze předpovědět, zda dítě bude dysgrafik. Specifické poruchy učení se obvykle diagnostikují od konce druhé třídy, ale setkala jsem se s prvňákem, který měl psychologem diagnostikovanou poruchu učení. Někdy se stává, že dítě má grafomotorické obtíže projevujjící se stejně jako dysgrafie. Po absolvování programu rozvoje grafomotoriky obtíže ustanou, v takovém případě hovoříme o pseudodysgrafii. Dítě může být současně dysgrafik a může mít i grafomotorické obtíže. I tady je grafomotorický program vhodný, zvláště proto, že se dítě zbaví fyzických obtíží a grafický projev bude pro něj snažší.

Jak by měly vypadat grafomotorické schopnosti dítěte, které nastupuje do školy?

Dítě by mělo mít rozvinutou motoriku paže a mělo by mít určité grafomotorické schopnosti, které si nenatrénovalo při nějakém nácviku, ale dospělo k nim. Mělo by umět nakreslit postavu člověka - trup by měl být napojen na hlavu, postava by měla mít končetiny a měla by být bohatá na detaily. Postava by také měla mít správné proporce. Při zjišťování školní zralosti se někdy používá kresba domu. Dítě by mělo být schopné nakreslit jednotažný tvar, například čtverec. U domečku se může objevit kouř, což je tvar smyček, které jsou obtížné na prostorovou orientaci.

Můžete uvést příklady konkrétních činností k rozvíjení grafomotorických schopností?

Dítě by mělo mít dostatek volného pohybu, umět jezdit na kole, koloběžce, skákat snožmo a po jedné noze, běhat, házet míčem. Rozvíjení jemné motoriky zahrnuje širokou škálu možností. Patří k nim sebeobsluha: dítě by se mělo umět samo obléknout a svléknout, zapnout knoflíky, zavázat boty. Nyní je trend nahrazovat boty s tkaničkami za boty se suchým zipem, a tak si dokonce někteří školáci neumějí zavazovat tkaničky. Využíváme rukodělné činnosti zahrnující například modelování, kdy se střídá tlak a uvolnění, stejně jako při stříhání. Rodiče mají někdy obavy, že si děti při stříhání ublíží, ale to není namístě. Děti si ublíží spíše tehdy, když s nůžkami neumějí pracovat, takže je na učitelích a rodičích, aby to dítě naučili tak, že mu umožní stříhat proužek na jedno stisknutí a pokračovat ve stříhání geometrických tvarů. Po tomto tréninku bude dítě schopné konečně vystřihnout třeba čertíka. V předškolním období je vhodné naučit dítě krájet nožem, držet nůž pevně a koordinovat současně i druhou ruku. Děti mohou malovat prstovými, vodovými a temperovými barvami, mačkat, trhat a lepit papír a též skládat z papíru lodičky a origami. Také by měly mít k dispozici různé stavebnice. Nejen lego, ale i kostky nebo mozaiky. Mohou navlékat korálky, oblékat panenky, pomáhat při každodenních činnostech doma i ve školce, například zalít květinu, zamést drobečky, zamykat, odemykat, rozsvěcet, pracovat s nářadím… Je to spousta činností a všechny rozvíjejí schopnosti potřebné pro kreslení a psaní.

Mgr. Martina Simonidesová se narodila v roce 1975. Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor pedagogika. Absolvovala praxi u Marty Veselé, která se již 17 let zabývá nápravou grafomotorických obtíží u dětí předškolního a školního věku. Zaměřuje se na nápravy grafomotorických obtíží (www.grafomotorika.eu).