Re: Rozbitá sebedůvěra

Ne nevymluví.
Mně víc "sedí" si tyhle věci vypořádat - dokud je možnost a čas.

Ale stálo mne to pár terapií a pár kousnutí se do zadku... třeba..

"opravdu ti dědo ta svíčková chutná?"

A nedala jsem pokoj, dokud neřekl, že chutná. (Věděla jsem, že ano, snědl toho hromadu, ještě mi řekl, jestli zbyla, abych mu dala domů)...

Dětinský, ale potřebovala jsem to k tomu přídavku i slyšet, že mu CHUTNÁ.

A tak nějak.

A nejvíc mne dojímá, když moji rodiče, - dávají rady nám - nebo se pokoušejí nějak s omluvou (že jsou babička a dědeček a že můžou) - zasahovat nám do výchovy našich dětí.

Na nás dost dlabali, dneska chtějí zmlátit pančelku nebo spolužáky, nebo podobné kydy vypouštějí - děti "klínují" už x let...

Samozřejmě neudělají nic, jenom v tomto duchu zcela blbě kecají a vadí mi, že dehonestují učitele. No naštěstí děti jsou naše, mluvíme s nimi a jsem přesvědčená, že ty "kecy" neberou tolik jako nás.