Re: Rozbitá sebedůvěra

Souhlas.

Mne na tom zaujalo par aspektu. Z tehle diskuze hlavne to, jak si tu situaci a vubec to, co jsem napsala, kdo vysvetluje (kdyz jen ja vim, co jsem napsala a co jsem tim myslela).

Ze vztahu te matky a syna, jak co ma vliv na dlouha leta, jak si to druhy neuvedomi, protoze vlastne zijou ve stejnem prostredi a okolnostech a zijou spokojene, jak se matka domniva. Deti maji, co potrebuji, maji "lepsiho" noveho otce, jak se matka domniva, nic jim nechybi, ona pro deti udelala, co mohla (tak to vidi ona). Kdyz ma uspech v povolani, pokracuje v sypani penez na syny i jeji9ch rodiny. Co ja vim, nic za to nevyzaduje, a muze si to dovolit.

Jeden syn zije spokojeny klidny zivot, druhy se leta trapi, v puberte ztrpcuje zivot novemu partnerovi (ted nevim, ale sam uznal, ze to s nim nevlastni otec nemel lehke). Priciny hledaji uplne jinde. Duvody jeho chozeni na terapii taky vidi jinde.

A matka je ochotna v TV v intervju uznat "sve chyby" - ac vsecko delala s nejlepsimi umysly.

Ja zas tolik chyb na ni nevidim, spis je mi ji lito. Ze clovek vlastne at se snazi jak chce, vzdycky se to da nejak spatne prekroutit nebo vylozit.