Re: Rozbitá sebedůvěra

Ano. Rodicem se stane clovek bez nejakeho skoleni, jak na to, a i kdyz se snazi a na nejaky kurz treba i jde, aby se priucil, co s tim, tak kazda situace je jina a ne kazde reseni funguje na to, co se "takhle" vyresilu s tamhletim.

Vetsina matek dela, co muze, co jim okolnosti dovoluji. Mne treba hodne dlouha leta mrzelo (zrovna tak, jako moji maminku), ze jsem detem nemohla dat to, co meli ostatni. Treba nejake to obleceni, co "ma kazdej", jezdit na ruzne zajezdy atd atd. Nebo jim podstatne pomahat na studiich - vsichni vystudovali vysokou a behem skoly si na ni privydelavali, od nas dostali sem tam nejakou stovku a nejake jidlo sebou, NIC MOC.

Kdyz odesel muz, jednou jsem to zacala diskutovat. Deti ziraly nechapave - jim vubec neprislo, ze bychom byli "chudi", zdalo se jim, ze meli, co ostatni (mne nejviz mrzel moped synovi, ktery muz koupil stary rezaty a porad dokola opravoval, protoze kluka prece nebudu vozit 2x tejdne na fotbal). Pak, kdyz jsem prisla do jine skoly, kde kluci nadsene obdivovali posledni model toho ci onoho 15 leteho majitele, uvedomila jsem si, do ceho jsme tim vlastne kluka postavili. No a kluk se pobavene chechtal: Mami, ja s tim krapem nikdy nikam nedojel, on vzdycky prestal fungovat a ja jel stopem... Takze si nedelej hlavu.
A samy videly, ze ja treba chodila 15 let ve stejne bunde, protoze porad nekdo potreboval nove brejle, zimni boty a podobne.