Re: Rozbitá sebedůvěra

Neziju uz temer pul stoleti v CR. Moje deti jsou ve vasem veku a kdybych zustala, byla bych nucena je vychovavat, aby "zapadly" do mistnich pomeru =cili by byly jine, nez jsou. Vasi rodice ale zili a vychovavali vas. (Je to na dlouhou debatu, to bychom mohli zalozit jinou. Myslim, ze matky deti, ktere ziji v jinych zemich, vi, co mam na mysli).

A jelikoz uz pul stoleti v CR neziju, spis vidim. Clovek, ktery zije leta na stejnem miste, je tak zvykly, ze uz mu plno veci neprijde. Napr. to, "co by tomu rekla...". Tady u nas knikdo nic moc nerika a nestara se, a jednak - jelikoz jsem stejne "pristehovalec" a tim padem pokladana za jinou tak ci onak, tak mi to je zcela jedno, co kdo cemu rekne. Do Prahy jsem prijela s detmi a hned se ktera sousedka v prazske ulici starala, proc moje deti to ci ono (=a co ji bylo do toho? Jenze moje maminka pak nejakym zpusobem musela vysvetlovat a hajit, a tim padem jsem se chte nechte prizpusobila, aby ona, ktera tam zila, mohla "s vlky vyti"). A totez vnimam i ted, kdyz prijedu ke svym znamym.