Re: Rozbitá sebedůvěra

j.a.s.,
taky jsem asi už k podobným věcem přecitlivělá.
Já jsem byla celkem hodné dítě, ve škole vzorná a přesto jsem se bála, když naši přijdou z třídních schůzek, co zas bude. A když nebylo nic kvůli prospěchu, tak si učitelka stěžovala, že jsem neprůbojná a tak na mě vystartovali kvůli tomu. NĚCO prostě muselo být, přece nebudou chválit.
Ono je na tom smutné i to, že mámě jsem zřejmě jako dítě opravdu osobnostně a povahově "nesedla" a sama byla nešťastná, protože ji mateřství nenaplňovalo. Nechala mě vychovávat babičkou, se kterou nesouhlasila téměř v ničem a to nás dál odcizovalo.
Já jsem si to, že něco bylo divně, uvědomila až pozdě, až když jsem měla sama dítě a najednou mi došlo, že tak, jak jsem byla vychovávaná já, ho vychovávat nechci a nemůžu. Do té doby jsem tu neustálou kritiku brala jako přirozenou, nic jiného jsem neznala.