Re: Rozbitá sebedůvěra

Výchovu, která je v mnoha směrech dobrá, ale nikoliv perfektní, jak píše Viola, zažila naprosta většina lidí. Jiní rodiče se třeba nesnažili tolik tlačit, ale jsou nervózní, nemají na dítě čas, pohlavkují ho, cokoliv. Nelze v pokročilém dospělém věku svalovat všechny neúspěchy či v tomto případě vnitřní nespokojenost, nesebevědomí, atd. na rodiče. Vliv rodičů, pokud se nejedná zrovna o patologické vztahy, což v tomto příspěvku evidentně není, se rád přeceňuje. Vyplývá to celkem logicky z toho, že sourozenci vychovávání stejnými rodiči bývají v mnoha směrech odlišní a to včetně vlastní sebedůvěry.

Otázkou je, jestli ten nedostatek sebedůvěry, o kterém Viola píše, tomu člověku skutečně vadí nebo třeba vadí jenom jeho partnerovi či někomu jinému, který by ho chtěl taky tak trochu převychovat k obrazu svému. Jestli pán, který je jinak úspěšný, ve společnosti prohlásí, že je nemehlo na plavání, tak to nevnímám jako nedostatek sebedůvěry, to je zřejmě pouze konstatování skutečnosti, každý má nějakou činnost, ve které není dobrý. Myslím, že je to pouze mediální tlak naší doby, který nás nutí se tvářit sebevědomě vždycky a všude a zmínka o vlastní nedokonalosti se jeví jaksi nepřístojně.