Re: Umírat nejlépe doma!

Dobrý den, po čase jsem se dostal k odpovědi. Jako rodina se stárnoucími rodiči se pomalu, ale nezadržitelně blížíme do této oblasti.

Zkusím navázat na Vaše body:
1.Třeba potřeba péče, kterou nezvládneš - to ano, ale jsou charity u nichž je vcelku bez problémů si jakoukoli službu objednat, nehledě na fakt, že si nedovedu představit, jakou péči máš na mysli. Pakližečlověk chce, naučí se vše.
2.Někdy jde opravdu i o práci.... zase je tu možnost dopolední péče - stacionáře a podobně, pečovatelky, dobrovolníci, charita

V oblasti sociální péče jsem se nějaký čas pohyboval jako klient se svým dítětem. Vím jak hrozně na dlouhé lokty bylo schvalování péče o osobu blízkou na dítě, kdy s ním prostě manželku musela být doma (nepřetržitý řetěz nemocí, středně silná porucha buněčné imunity, alergie), nemohlo do školky, ale sociálce to trvalo nekonečně dlouhou a navíc jsme se museli odvolávat atd. Podobně jedna z našich babiček na stará kolena pomáhá s nějakou paní s Alzheimerem, protože jí důchod taktak stačí na regulované nájemné, ale už ani na obživu, natož na 1,5 krabičky cigaret denně (ty by vyměnila i za léky a jídlo).

Pokud jsou navíc v rodině malé děti, nebo děti s nějakou nadstandardní potřebou (třeba LMD - vozit do vzdálené školy, potřeba s nimi 2 hodiny denně s každým opakovat školní věci denně a dělat nápravu, alergik vaření doma apod.), tak je péče o rodiče jinde také problém. To píšu jen proto, aby každý předem zvážil, kterou cestou se dá, zda platit alespoň normální služby a občas za nimi zajít, nebo zda má sílu na péči doma. Někdy je průšvih, když není ani na jedno.

Znám totiž pár lidí s více vlastníma dětma, kteří se s velkým elánem pustili do NRP a pak museli vrátit pěstounské dítě zpět, ale většinou to dělali, když už matka byla jednou nohou na psychiatrii. Proto je třeba zvažovat možnosti v dlouhém horizontu.


3.Nebo prostě prostorové problémy - budiž, to uznávám, pak ale opět jde se starat o seniora u něj doma, je-li to daleko, pak si myslím, že není až tak velikým problémem vyměnit byty seniora za nějaký v blízkosti - v dosahu,či pečovatelka v krajním případě hospic.

U nájemního bytu v soukromém vlastnictví je výměna bytu naprosto nemožná. Prababičky třeba získali od města místa v penzionu důchodců za své nájemní obecní byty, ale jste-li u soukromníka, jste víceméně u nás vyřazení. A do 1+1 s dvěmi školními dětmi si babičku vezmete stěží. (To už by bylo na hraně odebrání dětí sociálkou.)

4.vztahy - ano, ale to pak není o tom, že to nejde, ale že dotyčný nechce.

Někdy je to problém, pokud babička je už za života neukázněná osobnost, nebo alkoholik, nebo extrémní a nedisciplinovaný kuřák, nebo jen problémová osobnost neuznávající pravidla rodičů ke vztahu k dětem (dávání přemíry sladkostí apod. a pak nadávající rodičům na její obezitu). Taková osobnost by prostě manželství a rodičovství dokázala zničit. Máme osobní zkušenost a problémem je vzdálenost pod 1km.

I jí chci posloužit, ale má to limity. Chtěla třeba ukecat domácího bez našeho vědomí(patří mu oba domy), že nám vymění 2x1+1 za větší aby mohla bydlet s námi a my se o ní starali... U ní společně nikdy.

Ale ke špatným vztahům stačí i neochota pomáhat, přístup mladých důchodců ze středních postů, že teď máme našetřeno, nejdelší dovolenou v životě a tak ať se mladí o své děti starají sami. Za pár let zestárli, peníze utracený, pár operací na hranici života a nyní se mají mladí starat, když stále mají děti na krku...

5.dluhy?! tak to je divné- jen proto, že maminka či tatínek, se kterými mám výborný vztah, mají dluhy, tak jen přeci tomuto je neodložím do LDNky

Většinou s dluhy jdou i problémy se vztahy, ale někdy by byla i vůle, ale dluhy a exekuce ohrožují každého spolubydlícího tohoto člověka, nebo i toho, kdo u něj častěji pobývá, protože pokud exekutor dojde k názoru, že u něj mohl nechat majetek, tak má právo zabavovat. Navíc může zabavovat i věci docela potřebné (pračku, mikrovlnku...) Proto jedné jiné příbuzné věci půjčujeme do doživotního užívání, ale velký význam to pro exekutora stejně nemá...