Re: Umírat nejlépe doma!

Milado,

bylo a je to naše rozhodnutí, stejně jako je osobní rozhodnutí péče o staré rodiče. Ale je to do značné míry konkurenční rozhodnutí.

Ale jinak by asi skončil ve zvláštní škole (kam nám ho MŠ doporučovala). Je to tak, domácí úkoly, které dětem v 1. až 3. třídě zabraly řekněme 30 minut denně, nám trvaly víc jak hodinu (i tři) a to jedině pod soustavným dozorem někoho. Jinak koukal do zdi. K tomu ještě třeba náprava logopedická (30 minut denně podle názoru Dr. u každého z dětí), grafomotorická, pravidelné společené hlasité čtení 4-6 stránek denně. Díky častějším nemocem, a občas i laxnímu přístupu alternativní školy - základka nás důrazně odmítla, se škola občas měnila na nedobrovolnou domácí školu. Výsledek - protože inteligence zůstala nedotčena a jedná se jen o vstupy a výstupy, tak ve 4. a 5. třídě (kde se to začalo lepšit) zůstal v nejlepší čtvrtině třídy, psaní je stále hrůza, ale čtení už je docela funkční (nikoli plynulé) a ošetřující neurolog, psychiatr i PPP nám doporučili zkusit lehčí gympl, který integruje.

U dcery byl hlavní problém jinde - byla přes 1/3 školního roku nemocná, čili domácí škola jak vyšitá. Naštěstí na ní měla manželka POB. K tomu změna kantora (obecně si učitelů vážím, syna nám jiný pomohl vytáhnout, sám jsem brigádnicky nějaký čas učil na ZŠ), ale tenhle byl šilenej, neměl vzdělání, praxi ani talent. Takže jí za celou druhou třídu nedokázal naučít sčítání a odčítání přes 10. A po změně školy do všechno doháníme...

Ale jen proto, že jsme tomu dali tuto péči, tak jsou děti tam kde jsou a mají slušnou vyhlídku na budoucnost a práci. Naštěstí jsme to stihli za ještě v celku slušného stavu prarodičů. Problémem ale třeba bude celkový počet odporacovaných let manželky, zvlášť pokud se z POB započte jen 5 let a bude třeba dál pečovat o rodiče.

Tak v rodinách, kde se toto sejde - měli děti později - tak to nemusí mít řešení. Stačí pouhá alergie a potřeba dítě dovážet do ZŠ, kde mu umožní jeho stravu apod.