Re: Hospic

"Nikdy bych svoje příbuzné nenechala na LDN!!!!!!Určitě bych si zařídila,aby se o ně starali v Hospicu.Tomuto ústavu věřim,že tam s lidmi zacházejí s úctou a nechají je důstojně dožít."

Verenko, kdyby to bylo takhle jednoduché...

Můj tatínek v létě 2007 onemocněl rakovinou slinivky. 6 týdnů byl v nemocnici, prognóza nijaká, léčit nelze... Prý, někam si ho odvezte, tady už s ním nic neuděláme, zabírá tu postel jiným, léčitelným pacientům :-( Tedy, takhle to neřekli, ale naznačili.
Žádali jsme o hospic, prý OK, ale není místo, čekejte. V nemocnici naléhali, tak jsme souhlasili s LDN, s tím, že až se uvolní místo v hospicu, převezeme ho. A ejhle - když se v hospicu dozvěděli, že tatínek je v LDN, naši žádost obratem zamítli s tím, že oni berou pacienty VÝHRADNĚ z domácí péče, protože tam je vidět, že se o ně rodina stará a má zájem :-(((
Já bych ho ráda měla doma, ale byla jsem v 6 měsíci těhu a doma 3,5 letý syn, tatínek potřeboval nonstop péči + infuze místo výživy a 2x denně kapačky morfia, potřeboval pomoct s hygienou, v podstatě se vším. Nebýt těhu, nejspíš bych to podstoupila, ale takhle? Co bych asi dělala, když by potřeboval pomoct na WC, do vany a tak?
Takže zůstal v LDN, kde po 2 týdnech zemřel. Bohudíky! Zní to cynicky, ale aspoň TO musel snášet jen ty dva týdny! Personál milý, pokud přimhouřím obě oči, ochotný nejspíš jen za příspěvek, všude smrad, nikdo se s nikým nepáral :-( Zpětně vím, že kdybych možná víc bojovala, víc se snažila, mohlo být všechno jinak, ale tehdy jsem asi na víc neměla sílu.

No nic, jen chci napsat, že ani v hospicech to není vždy o úctě, bohužel :-(((