Re: Umírat nejlépe doma!

jsem zdr.sestra a mám bohužel vlastní zkušenost s péčí na ldn,nebudu mluvit o neochote,nelidskosti,neempatii....muj deda s rakovinou prostaty po nutném zákroku ležel,nemohl se sám najíst,napít ani otočit....střídali sme se elá rodina deti,vnoučata....proste se zapojili všichni,když sme ho nechteli nechat umřít hlady tak ráno,v poledne,večer pořád tam někdo chodil krmit,dávat pít....o hygiene základní nemluvě.jednou jedinkrát se stalo že nikdo z rodiny nemohl přijít ráno,dorazila sem kolem desáte dopo a na otázku položenou na sesterne proč má deda snídani na stolku netknutou,mi sestra ulne vážne řekla že nechtel že prý to sní pozdeji!!!!!naštvala mne nenormálne,deda v kritickém stavu,v polobezvedomí,nereagoval ani na nás z rodiny.....tak sem vlítla na primáře ,slíbil nápravu.co myslíte?druhý den ráno pac.v agonii s nařízenou kašovitou stravou měl pusu nacpanou šesti kolečkama suchého salámu a dusil se,to sem už byla jako verunka na splavu a bylo mi řečeno že to udelal nekdo z rodiny ne personál!!!!!deda byl v nemocnici jen osm dnu a nebýt péče blízkych umřel by tam hlady.po tomhle už sem podepsala reverz a divili se proč to delám a deda v klidu s rodinou za měsíc zemřel doma.Nevím myslím si že jako deti rodiču,vnoučata máme co vracet tem co se starali o nás,když člověk chce vždy jdou vytvořit podmínky,chce to dávku lidskosti a jsem vděčná že rodiče mi ukázal iže to jde ,starali se taky o babičku,pak nakonec o dedu,vybrali komplet dovolenou,neplacené volna,táta přišel nakonec o práci...ale dokázali to.A dali mi příklad,tak nikdy nepochopím domovy pro seniory které mají deti,plné ldn,hospice atd......
To není výtka pro autorku článku,v jejím případe to proste nešlo,ale stejne by sem asi z nemocnice nevylezla po celou dobu,zvlášte když má výhrady samozřejme oprávnené k péči.